Paralely výtvarného umění a divadla 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra alternativního a loutkového divadla

Obsah

• Estetika jako vědní disciplína: Předmět a metody. Kdy a jak se něco stává uměním?
• Přelom 19. a 20. století: Princip nápodoby, první krize po impresionismu a postimpresionismu, zásadní krize: avantgarda.
• Marcel Duchamp, ready-made, nová umělecká kategorie.
• Americký modernismus po roce 1945, Jackson Pollock.
• Evropa pro roce 1945: Art brut, informel a tašismus, Independent Group (Richard Hamilton). Theodor Adorno, Walter Benjamin a Frankfurtská škola.
• USA, 50. léta: John Cage: Ticho a náhoda v umění, Black Mountain College. Merce Cunnigham, Allan Kaprow, event, piece, environment, happening.
• Lettristická a Situacionistická internacionála (Guy Debord).
• 60. léta, Nový realismus, Pierre Restany, Yves Klein.
• Pop- art, Andy Warhol, Roy Lichtenstein. Dialog mezi masovou kulturou a uměním, „vysokým a nízkým“.
• Fluxus a pojem intermedialita, George Maciunas, Dick Higgins.
• Vídeňský akcionismus, Hermann Nitsch.
• Op-art, Victor Vasarely. Minimalismus (Frank Stella, Donald Judd, Sol LeWitt, Donald Judd).
• Arte povera ( 1967, Mario Merz, Jannis Kounellis).
• Konceptuální umění, 1968, Sol LeWitt, Joseph Kosuth, institucionální přijetí.
• Joseph Beuys. Když se postoje stanou formou. Sociální skulptura, politická angažovanost.
• Performativní dimenze v mnoha přístupech.
• Videoart a Nam June Paik, The Kitchen, Woody a Steina Vasulka.

Výsledky učení

Série seminářů, které kombinují chronologický přehled a teoretický kontext se samostatnými profily významných tvůrců, a hledají paralely ve výtvarném umění a divadle (3 přednášky výtvarné umění, 1 přednáška divadlo). Umělecké směry se vztahují k jejich myšlenkovým zdrojům (modernismus, marxismus, psychoanalýza, postmoderna ad.). Umění a teorie se vzájemně ovlivňují, už díla ze 60. let vyžadují jistý typ „vysvětlení“, jsou pochopitelná jen v historickém, sociálním, teoretickém kontextu, čili umění není záležitostí líbí se mi / nelíbí, ale vyžaduje určitý myšlenkový výkon. Umělecké dílo však není možné beze zbytku vysvětlit, má i svou skrytou část. Vedle umělců jako Marcel Duchamp, John Cage, Joseph Beuys, Andy Warhol, Nam Jun Paike budou prezentovány myšlenky teoretiků jako Theodor Adorno, Guy Debord, Walter Benjamin, Rosalind Krauss, Nicolas Bourriaud a dalších.

Teze: vedle vytváření obrazů, soch nebo divadelních her je stejně podstatná konceptuální tvorba významů.

Smyslem je orientace v současné výtvarné a divadelní produkci a v příslušném myšlenkovém kontextu.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou žádné znalostní požadavky nutné pro zapsání předmětu.

Literatura

V. Zuska: Estetika, úvod do současné tradiční disciplíny, Praha 2001.

J. Chalupecký: Úděl umělce. Duchampovské meditace, Praha 1998.

W. Benjamin: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, 1936.

T. Pospiszyl (ed.): Před obrazem. Antologie americké výtvarné teorie a kritiky, Praha 1998.

A. Dempseyová: Umělecké styly, školy a hnutí, Praha 2002.

Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin Buchloh: Umění po roce 1900, Praha 2007.

R. Osborne, D. Strugis, N. Turner: Teorie umění, Portál, Praha 2008

R. Krauss: Sochařství v rozšířeném poli, In: K. Císař (ed.), Sochy v ulicích - Stav věcí, Brno 2011.

L. Dolanová: Steina a Woody Vasulkovi. Dialog s démony nástrojů, Praha 2011.

T. Kulka, D. Ciporanov, Co je umění? Texty angloamerické estetiky 20. století, Praha 2011.

M. Greil: Stopy rtěnky. Tajná historie dvacátého století, Olomouc 1998.

G. Debord: Společnost spektáklu. Praha 2007.

L. Kesner: Vizuální teorie, Praha 1997.

H. Belting: Konec dějin umění, Praha 2000.

J. Cage: Silence. Přednášky a texty, Praha 2010.

N. Bourriard: Relational Aesthetics. Dijon 1998.

Sešity pro umění, teorii a příbuzné zóny, AVU Praha.

Hodnoticí metody a kritéria

• Aktivita na seminářích a rozpravách, nejméně 80% účast.
• Hodnocení seminární práce. Ústní zkouška po 2. semestru.

Poznámka

Předmět je vypsán jako povinný pro 1. ročníky navazujícího mgr. studia režie, dramaturgie a scénografie ALD.

Předmět je vypsán jako povinně volitelný pro 2. ročníky navazujícího mgr. studia režie, dramaturgie a scénografie ALD a 4. ročník mgr. studia herectví ALD.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramaturgie alternativního a loutkového divadla (M.A.) (Povinné předměty)
• Režie alternativního a loutkového divadla (M.A.) (Povinné předměty)
• Scénografie alternativního a loutkového divadla (M.A.) (Povinné předměty)