Dějiny světového a českého divadla 4

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Jana PILÁTOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Eva KYSELOVÁ, Jana PILÁTOVÁ

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra výchovné dramatiky

Obsah

Předmět zprostředkovává jak hlavní etapy vývoje českého i světového divadla, tak proměny divadelního jazyka od počátků po současnost. Cílem je pojmenovat podstatu a proměny divadla a divadelnosti v zrcadle vybraných dramat z různých kulturních etap a okruhů, vnímat divadlo a drama jako zpráva o vztahu člověka k sobě, ke společnosti a ke světu v historických souvislostech, sledovat antropologicky universální i kulturně a sociálně podmíněné funkce divadla v zrcadle dramatu a vnímat esteticky a sociálně specifické prvky a funkce divadla v historických kontextech. Cílem předmětu je také vytvořit společný diskurz, který vychází z nejednotného základu studentů přicházejících s různou vědomostní a zkušenostní základnou.

Předmět je koncipován jako pětisemestrální.

Tematické okruhy:

• Realismu.
• Charakteristika uměleckého směru, reakce na romantismus, myšlenková východiska, realismus v divadle a dramatu (inscenační konvence).
• Moderna.
• Přelom 19.-20. století, tzv. fin de siecle, od realismu k naturalismu, pojem moderna, nástup moderních uměleckých směrů.
• Symbolismus a naturalismus v divadle a dramatu (vznik „svobodných divadel Freie Bühne, Theatre Libre, MCHT).
• Reflexe moderních směrů ve světové a české dramatice.
• Avantgarda:
• Pojem avantgarda v umění, nové vnímání divadelní reality.
• Ruská avantgarda: Mejerchold, Tairov, Vachtangov, nové přístupy k herectví a režii.
• Francouzská avantgarda (Kartel, Copeau, Artaud).
• Česká avantgarda (Osvobozené divadlo, Honzl, Frejka, Burian).

Výsledky učení

Student:

• charakterizuje období historie divadelní kultury, zná hlavní představitele, tvůrce, jejich dílo, na základě studia jejich děl a vlastní četby charakterizuje jejich dílo v kontextu vývoje,
• vyčte z dramatu autorské strategie a tvůrčí postupy a srovnává je,
• pojmenuje přesahy vybraných her a divadelních konvencí do současného divadla, pojmenuje aktuálnost dějin divadla,
• vnímá divadlo a dějiny divadla jako nástroj kultivace myšlení a kritického myšlení (divadlo jako reflexe společenské situace), pojmenuje didaktický rozměr dějin divadla a dramatických textů pro dramatickou výchovu,
• orientuje se v různých způsobech provozování divadla a inscenační praxe, v proměnách funkcí divadla a divadelního autorství,
• studenti si vytváří významovou síť- mapu divadelní kultury,
• formuluje svůj kritický názor a pokládá dotazy.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

• BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Přel. Milan Lukeš a Zdena Benešová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Praha: Divadelní ústav, 1999. 948 s. Přel. z: History of the Theatre [1968, 1999]. ISBN 80-7008-096-5 (Divadelní ústav). 80-7106-364-9 (Lidové noviny). (vybrané kapitoly)
• CÍSAŘ, Jan. Přehled dějin českého divadla. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2006. ISBN 80-7331-072-4.
• CRAIG, Edward Gordon. O divadelním umění. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2006. ISBN 80-7008-204-6.
• FISCHER-LICHTE, Erika. Dejiny drámy : epochy identity v divadle od antiky po súčasnosť. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2003. 520 s. ISBN 80-88987-47-4 (váz.). (vybrané kapitoly)
• HYVNAR, Jan. Francouzská divadelní reforma: od Antoina k Artaudovi. Praha: Pražská scéna, 1996. ISBN 80-901671-7-9.
• HYVNAR, Jan. Herec v moderním divadle: k divadelním reformám 20. století. Praha: KANT - Karel Kerlický, Akademie múzických umění v Praze, 2011. ISBN 978-80-7437-060-1.
• LINDOVSKÁ, Nadežda. Od Antona Čechova po Michaila Čechova: pohľady do dejín ruského divadla a drámy : A. Čechov, K. Stanislavskij, V. Nemirovič-Dančenko, V. Mejerchod, A. Blok, V. Ivanov, A. Tairov, M. Bulgakov, V. Majakovskij, S. Ejzenštejn, J. Vachtangov, M. Čechov. Bratislava: Vysoká škola múzických umení Bratislava. Divadelná fakulta, 2012. ISBN 978-80-89439-16-4.
• Zadané hry v dostupných překladech

Doporučená literatura:

• CARLSON, Marvin A. Dejiny divadelných teórií. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2006. 447 s. ISBN 80-88987-23-7.
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.
• SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie. II, Od Goetheho a Schillera po Reinhardta. [1. vyd.]. Bratislava: Národné divadelné centrum, 1998. 326 s. ISBN 80-85455-75-7.
• SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie. III, Od futuristov po Ejzenštejna. Bratislava: Divadelný ústav, 1999. 368 s. ISBN 80-88987-02-4.
• SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie. Od Artauda po Brooka. 1. vydanie. Bratislava: Divadelný ústav, [2007], ©2007. 467 stran. Svetové divadlo. ISBN 978-80-88987-90-1.
• CÍSAŘ, Jan. Vývoj divadelního jazyka. Vyd. 1. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1990. 131 s. ISBN 80-85028-36-0.

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška formou společného kolokvia - výklad ke konkrétnímu tématu, docházka min. 75 % a aktivní účast v diskusích na seminářích.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba, obecná znalost české a světové literatury a dramatické literatury zvlášť, schopnost reflexe, analýzy a interpretace.

Rozvrh na zimní semestr 2024/2025:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2024/2025:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské kombinované (Povinné předměty s možností opakovaného zapsání)