Oborová didaktika v kontextu současného pedagogického myšlení

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Radek MARUŠÁK

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Anna TOMKOVÁ

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra výchovné dramatiky

Obsah

Cíle kurzu:

Cílem kurzu je vést studenty od syntézy aktuálních klíčových pedagogických znalostí a otázek k jejich napojování na zkušenosti a znalosti oborově-didaktické. Studenti budou přemýšlet o vybraných otázkách teorie a praxe dramatické výchovy v kontextu aktuálního pedagogického myšlení. Budou pracovat na vytváření argumentačního pole pro vymezování role dramatické výchovy v transformačních procesech výchovy a vzdělávání. S oporou soudobých přístupů ke vzdělávání budou studenti pracovat na definování a argumentování vlastního pojetí výchovně vzdělávací práce.

Tematické okruhy:

Aktuální pojetí výchovy, vzdělávání a vzdělání a jejich proměny.

Směry a cíle transformačních procesů ve vzdělávání.

Specifika dramatické výchovy v kontextu proměn výchovně vzdělávacích procesů.

Dramatická výchova a její možnosti a role v inkluzivním vzdělávání.

Aktuální podoby pojetí cílů ve vzdělávání a jejich odraz v dramatické výchově.

Vztah procesu a produktu v kontextu proměny pojetí vzdělávání (činností pojetí vzdělávání, rozvoj tvořivosti, zaměření a na osobnostně sociální rozvoj jedince, respektující přístup).

Proměny obsahu vzdělávání a jeho definování pro dramaticko-výchovný proces.

Hra v dramatické výchově a širším pedagogickém kontextu.

Současné teorie učení a vzdělávání ve vztahu k dramaticko-výchovným procesům (expresivní učení, kooperativní učení, responzivní výuka, formativní hodnocení, projektová výuka)

Dramatická výchova a její podoby v celoživotním učení.

Proměny pedagogických profesí, jejich profesního vybavení a spolupráce ve vztahu k vedení dramaticko-výchovných procesů.

Výsledky učení

Student:

orientuje se v klíčových tématech aktuálního obecně pedagogického a oborově didaktického diskursu;

orientuje se v aktuální obecně pedagogické a oborové literatuře;

propojuje poznatky a zkušenosti obecně pedagogické a oborově didaktické;

vymezuje roli dramatické výchovy a jejích postupů s oporou o aktuální argumenty z oblasti pedagogického myšlení a dramaticko-výchovné teorie a praxe;

tvoří, argumentuje a reflektuje vlastní pojetí dramaticko-výchovných procesů v konkrétních podmínkách.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.

Cangelosi, J. S. (1994). Strategie řízení třídy: Jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha: Portál.

Dewey, J. (1990). Americká pragmatická pedagogika: John Dewey a jeho američtí následovníci. Přel. F. Singule. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Fenstermacher, G. D., & Soltis, J. F. (2008). Vyučovací styly učitelů. Praha: Portál.

Feřtek, T. (2019). Co je nového ve vzdělávání. 2. vydání. Nová beseda.

Fletcher-Wood, H. (2021). Responzivní výuka. Universum.

Freire, P. (2022). Pedagogika utlačovaných. Praha: Neklid.

Gordon, T. (2015). Škola bez poražených. Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem. Malvern.

Grey, P. (2016). Svoboda učení. Praha: PeopleComm.

Hejlová, H., & Tomková, A. (2024). Cesty základních škol inkluzivním vzděláváním z pohledu jejich pedagogických týmů. Praha: Pedagogická fakulta UK.

Helus, Z. (2009). Dítě v osobnostním pojetí. 2. vydání. Praha: Portál.

Hendrick C., & Macpherson, R. (2019). Co funguje ve třídě? Most mezi výzkumem a praxí. 2. revidované vydání. UNIVERSUM. Edukační laboratoř.

Huizinga, J. (2000). Homo ludens: o původu kultury ve hře. Praha: Dauphin.

Janík, T. (2019). Nedělní pedagogické krasořeči. O Obratech a vyvažování ve výchově a vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita.

Janík, T. a kol. (2020). Mýty omyly nepravdy. O chibách ve vzdělávání a pedagogice. Brno: Masarykova univerzita.

Kasíková, H. (2010). Kooperativní učení, kooperativní škola. 2. vydání. Praha: Portál.

Kasper, T., & Kasperová, D. (2008). Dějiny pedagogiky. Praha: Grada.

Kopřiva, P. et al. (2010). Respektovat a být respektován. 3. vydání. Kroměříž: Spirála.

Korthagen, T. S. et al. (2011). Jak spojit praxi s teorií: didaktika realistického vzdělávání učitelů. Brno: Paido.

Koželuhová, E., Škardová, M., & Loudová Stralczynská, B. (2025). Plánování v MŠ. Cesta od RVP k denní přípravě učitele. Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o.

Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál.

Liessmann, K. P. (2008). Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Praha.

Lorenzová, J. (2024). Sociální pedagogika. Praha: VŠCHT.

Macková, S. (2004). Dramatická výchova. Brno: JAMU, Divadelní fakulta.

Machková, E. (2004). Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. Praha: AMU, Divadelní fakulta.

Marušák, R. a kol. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Praha: Portál.

McCaslin, N. 1990. Creative Drama in the Classroom. California: Players Press, Inc.

Mertin, V., Krejčová, L. a kol. (2016). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. 2. doplněné a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer.

Miková, Š. (2018). Nejsou stejné: Jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě. Praha: Mea Gnosis.

Miková, Š., & Stang. J. (2010). Typologie osobnosti u dětí – využití ve výchově a vzdělávání. Praha: Portál.

Morgan, N., & Saxton, J. (2001). Vyučování dramatu: hlava plná nápadů. Praha: STD, 2001.

Opravilová, E. (2013). Obrazy dětství a vzdělávání dětí. In Hejlová, H. et al. Nahlížení do světa dětí. Praha: UK – Pedagogická fakulta, s. 7-39.

Palarčíková, A. (2001). Tygr v oku aneb O tvorbě inscenace s dětmi a mládeží. Praha: STD; Společnost Amatérské divadlo a svět.

Prokop, D. (2020). Slepé skvrny. Brno: Host.

Průcha, J., & Kansanen, P. (2015). Školní vzdělávání ve Finsku. Karolinum.

Průcha, J. (2015). Česká vzdělanost: multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury. Praha.

Průcha, J. (2017). Moderní pedagogika. 4. vydání. Praha: Portál.

Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon.

Rogers, C. R. (1998). Způsob bytí: klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. Praha: Portál.

Slavík, J. et al. (2013). Tvorba jako způsob poznávání. Vyd. 1. V Praze: Karolinum.

Spilková, V. et al. (2005). Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál.

Stuchlíková, I. Et al. (2005). Zvládání emočních problémů školáků. Praha: Portál.

Šíp, R. (2019). Proč školství a jeho aktéři selhávají: Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno: Masarykova univerzita.

Šíp, R., et al. (2022). Na cestě k inkluzivní škole. Interakce a norma. Brno: Masarykova univerzita.

Škoda, J., & Doulík, P. (2011). Psychodidaktika: metody efektivního a smysluplného učení a vyučování. Praha: Grada.

Švaříček, R. (2013). Sedm pravidel kognitivně náročné výuky. Komenský, roč. 138, č. 1, s. 11–17.

Švaříček, R. & Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.

Tomková, A., & Hejlová, H. (2018). Pedagogické procesy v podmínkách společného vzdělávání a jejich výzkum. Slavonic Pedagogic Studies Journal, sv. 7, č. 2, s. 247–268.

Tomková, A., Hejlová, H., Procházka, M., & Najmonová, M. (2020). Spolupráce učitele s dalšími odborníky v realitě společného vzdělávání. 1 vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta.

Tomková, A., Kašová, J., & Dvořáková, M. (2009). Učíme v projektech. Praha: Portál.

Učení je skryté bohatství: zpráva Mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. (1997). Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav výzkumu a rozvoje školství.

Vacek, P. (2008). Rozvoj morálního vědomí žáků. Praha: Portál.

Valenta, J. (1994). Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha: Institut sociálních vztahů.

Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing, a.s.

Vališová, A., & Kasíková, H. (eds.). (2011). Pedagogika pro učitele. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada.

Vališová, A., & Kovaříková, M. (2021). Obecná didaktika: A její širší pedagogické souvislosti v úkolech a cvičeních. Praha: Grada.

Way, B. (2014). Rozvoj osobnosti dramatickou hrou. Vyd. 2. Sdružení pro tvořivou dramatiku a NIPOS.

Wildová, R. (2010, dotisk 2019). Svoboda a hranice, láska a respekt. Co od nás děti potřebují. DharmaGaia.

Wiliam, D., & Leahyová, S. (2016). Zavádění formativního hodnocení. Praktické techniky pro základní a střední školy. EDUkační LABoratoř, z.s.

Elektronické zdroje: www.msmt.cz, www.rvp.cz, www.csicr.cz, www.inkluzivniskola.cz, www.eduin.cz, www.npicr.cz

Další literatura je nabízena přímo při výuce, v návaznosti na diskutovaná témata.

Hodnoticí metody a kritéria

Zkouška ověřuje dovednost přemýšlet o oborově-didaktických tématech a otázkách v širším pedagogickém kontextu. Ověřuje dovednost definovat a argumentovat vlastní pojetí výchovně-vzdělávací práce.

Zkouška probíhá formou rozhovoru na základě vypracované písemné práce (esej jako osobní úvaha na určité dramaticko-výchovné téma v širším pedagogickém kontextu/kazuistika jako hloubková analýza konkrétního případu z praxe dramatické výchovy) a sebereflexe vlastního pojetí výuky dramatické výchovy.

Do výsledného hodnocení se započítává také průběžná účast a aktivita v seminářích, zpracovávání průběžných zadání a dokumentování pedagogického a oborově didaktického myšlení.

Rozvrh na zimní semestr 2025/2026:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2025/2026:

• Týdenní přehled
• Seznam

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova dvouleté prezenční magisterské (Povinné předměty hlavní)