Překladatelský seminář 3
Předmět není vypsán Nerozvrhuje se
| Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky | Semestr |
|---|---|---|---|---|---|
| 207PKP3 | zápočet | 1 | 2 hodiny výuky týdně (45 minut), 7 až 12 hodin domácí příprava | česky | zimní |
Garant předmětu
Jméno vyučujícího (jména vyučujících)
Katedra
Předmět zajišťuje Katedra teorie a kritiky
Obsah
Seminář uvádí posluchače do problematiky překladu dramatického textu jakožto autonomní tvůrčí činnosti; na jedné straně se snaží posilovat jejich vlastní jazykovou tvořivost a samozřejmě i cit pro potřeby jevištního provedení textu, na straně druhé je vede k úctě vůči předloze a k hledání adekvátních stylových rovin ve vztahu k originálu.
Teoretické aspekty:
- Teorie překladu a překladatelská praxe.
- Čeština jako cílový jazyk ve vztahu k jazykům výchozím.
- Specifičnost divadelního překladu.
- Slovní jednání a jazyková stylizace.
- Problematika překladu verše a překládání z odlišných veršových systémů.
Praktická část:
- Srovnávání existujících českých překladů jedné předlohy (próza, rytmizovaná próza, verš).
- Práce na vlastních překladech.
Výsledky učení
Cílem semináře je seznámit se základními principy divadelního překladu posluchače oborů režie, dramaturgie, teorie a kritika, jejichž specializací tedy není ani filologie, ani translatologie, nicméně kteří budou ve své budoucí praxi s překladovými texty pracovat. Posluchači se mají seznámit jak s některými aspekty obecné teorie překladu, tak s významnými obdobími a osobnostmi české překladatelské tvorby; nedílnou součástí praktické části semináře je srovnávání existujících překladů a samozřejmě vlastní - společné či individuální - překladatelské pokusy.
Předpoklady a další požadavky
Je nutná minimálně maturitní znalost cizího jazyka (angličtina, němčina, francouzština, ruština).
Literatura
V rámci semináře se pracuje jednak s různými českými překlady stejné předlohy, které jsou mezi sebou porovnávány, a dále s originály divadelních her (v anglickém či francouzském jazyce).
Tyto texty jsou vybírány podle jazykové vybavenosti posluchačů.
Literatura:
- Jiří Levý, Umění překladu, (1963), Ivo Železný, Praha, 1998.
- Jiří Levý, České teorie překladu, (1957), Ivo Železný, Praha, 1996,
- I. Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře,
- II. Sborník zásadních studií o překladu.
- Olga Krijtová, Pozvání k překladatelské praxi (Kapitoly o překládání beletrie), FF-UK, Praha, 1996.
- Zlata Kufnerová, Milena Poláčková (ed.) a kol., Překládání a čeština, H+H, Jinočany, 1994.
- Georges Mounin, Teoretické problémy překladu, Karolinum - nakladatelství UK, Praha, 1992.
- Jan Vilikovský, Překlad jako tvorba, Ivo Železný, Praha, 2002.
- Blahoslav Hečko, Dobrodružství překladu, Ivo Železný, Praha, 2000.
- Milan Hrdlička, Literární překlad a komunikace, Nakladatelství ISV, Praha, 2003.
- Milan Hrala (editor), Kapitoly z dějin českého překladu, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2002.
Hodnoticí metody a kritéria
- Účast na semináři (tolerují se 2 absence během semestru);
- průběžná příprava překladů zadávaných textů;
- dílčí seminární práce: písemné srovnání dvou (či více) překladů stejné cizojazyčné předlohy;
- závěrečná seminární práce: překlad uceleného úryvku ze zvoleného textu.
Další informace
Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje