Dokumentární film - reflexe a metody 2

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód Zakončení Kredity Rozsah Jazyk výuky Semestr
303DRM2 zkouška 3 18 hodiny PŘEDNÁŠEK za celý semestr (45 minut), 62 až 77 hodin domácí příprava česky letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra dokumentární tvorby

Obsah

Cílem předmětu je otevřít studentům historický horizont uvažování o dokumentárním filmu způsobem, který je povede k prohloubení poznání rozmanitého celku různých přístupů, bude kombinovat reflexi empirické práce (teorie pro praxi) i systematičtější přístup k různým aspektům zkoumání vztahů mezi filmem a skutečností. Ve své pedagogické metodě nabídne prostor pro participaci studentů – každý student připraví v průběhu semestru minimálně 1 přednášku a odevzdá zpracovanou přípravu / prezentaci.

Tematické okruhy:

První hodina je zčásti věnována přednášce, která rozvine mapu literárních a on-line zdrojů a rámcových témat, která se objevila zejména v poválečném období reflexe filmu až do současnosti. Studenti se podle této „mapy“ rozhodnou blíže prostudovat ta, která každého jednoho zaujmou hlouběji a na druhém setkání sestavíme mapu témat a studentských přednášek / východisek pro seminární reflexi pro celý semestr. Následuje modelová přednáška pedagoga, věnovaná hermeneutice, která odkáže od jednodušších textů a syntéz typu Konvence a význam ve filmu (John Carey) po komplexní pohledy na reflexi kinematografie typu Making Meaning – Inference and Rhetorics in the Interpretation of Cinema (David Bordwell – Utváření významu – dedukce a rétorika při interpretaci filmu).

V dalších hodinách budou výchozí přednášky prezentovat studenti, pedagog je zde v roli moderátora a mentora přípravy, jejíž odevzdání (příp. spolu s prezentačním materiálem), tvoří podklad pro atestaci z tohoto předmětu.

Studenti budou moci vycházet stejnou měrou z reflexivních textů napsaných filmaři, stejně jako z čistě teoretických východisek. Přestože linkou spojující tematická východiska bude vztah filmu a reality, výchozí literární záběr umožní vztahovat se k hermeneutice jiných disciplín v celém spektru reprezentace reality, od statických domén typu prostor výtvarného umění, až po naratologii a další hlediska temporálních disciplín.

Předmět nebude mít každý rok stejnou obsahovou strukturu, ale jeho konkrétní průběh bude určen danou skupinou studentů. Součástí historie tohoto předmětu bude seznam témat a autorů, které budou tvořit jeho páteř každý daný rok. Součástí SZZK bude rovněž otázka z teorie / reflexe dokumentu, která bude losována právě z tohoto seznamu.

Výsledky učení

•Studenti si prohloubí znalosti z Dějin dokumentárního filmu.

•Studenti poznají různé přístupy uvažování o dokumentárním filmu ve vztahu k metodám.

•Studenti pedagogicky participují na výuce.

Předpoklady a další požadavky

žádné

Literatura

Zde uvedená literatura reprezentuje příklady a určitou typologii publikací, od sborníků reflexí filmařů a proto-teoretiků v rozmezí let od počátků filmu až do poloviny 20. století až po zlomové syntézy těchto témat od poválečného období do současnosti:

NICHOLS, Bill. Movies and Methods, Volume 1. University of California Press, 1976, 700 s. ISBN 0520031512

BORDWELL, David. Making Meaning. Inference and Rhetoric in the Interpretation of Cinema. Harvard Film Studies. 1991. 352 s. ISBN 9780674543362

NICHOLS Bill. Ideology and the Image: Social Representation in the Cinema and Other Media. Indiana Univ Pr, 1981, 334 s. ISBN 0253182875

NICHOLS Bill. Representing Reality: Issues and Concepts in Documentary. Indiana University Press, 1991, 313 s.

HAYWARD, Susan. Cinema Studies: The key copcepts. Psychology Press, 200, 528 s.

ZUSKA, Vlastimil. Sborník filmové teorie. [Díl] 1, Angloamerické studie. Překlad Stanislav Ulver. 1. vyd. Praha: Český filmový ústav, 1991. 159 s. ISBN 80-7004-066-1.

FRANCASTEL, Pierre. Malířství a společnost: výtvarný prostor od renesance ke kubismu. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2003. 163 s., lxxii s. obr. příl. Dějiny a teorie umění; sv. 4. ISBN 80-86598-49-7.

STANZEL, Franz K. Teorie vyprávění. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1988. 321 s. Ars. Literárněvědná řada.

Sborníky DO a další

Hodnoticí metody a kritéria

•70 % účast na přímé výuce, aktivní zapojení do debaty a dramaturgické analýzy (30 %)

•příprava přednášky, odevzdání zpracované přípravy/prezentace (40 %)

•závěrečný test ověří znalost pojmů a konceptů, se kterými se během semestru roku pracovalo (30 %)

Poznámka

Předmět se vypisuje 1x za 2 roky (bude vypsán v akademickém roce 2024/25).

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů