Herectví alternativního a loutkového divadla (B0215A310013)

Cíle studia ve studijním programu

Herectví jako současný živý organismus jevištní existence se spoustou otázek ve stále se vyvíjejících uměleckých žánrech …

Tříletý studijní program Herectví alternativního a loutkového divadla je v bakalářském stupni studia zaměřen na všestrannou výchovu a vzdělávání absolventů – herců / loutkoherců / performerů - pro soudobou jevištní praxi i pro její osobité rozvíjení v součinnosti s absolventy režie, dramaturgie, scénografie a produkce DAMU, ale i dalších uměleckých programů HAMU, FAMU a dalších.

V prvních ročnících se studenti formou přednášek, tvůrčích cvičení a dílen seznamují s postupy současného loutkového, objektového, fyzického, tanečního i činoherního divadla, především však divadla autorského s akcentem na současné světové postdramatické divadelní trendy, tedy dokumentární, imerzivní a site-specific postupy. V jednotlivých ročnících získávají potřebné dovednosti také v psychosomatických disciplínách, jejichž ovládnutí vede k rozvoji studenta jako samostatné a svébytné tvůrčí osobnosti působící ve stále se rozšiřujícím prostoru divadelních aktivit. Během celého studia je důraz kladen na metaforické vyjádření, osobní a osobnostní výpověď s akcentem na interakci jednotlivých komponentů jevištního díla v ryze autorském díle.

Pro dosažení vytčených cílů poskytuje studijní program vysoce kvalitní umělecké a teoretické vzdělávání podle šestisemestrálního studijního plánu.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent získá takové znalosti a dovednosti, aby byl v praxi schopen nejen profesionálního uplatnění v oboru, ale i samostatné tvůrčí činnosti. Orientuje se v historii a teorii oboru, je vybaven po stránce hlasové, pohybové, v práci s předmětem a loutkou. Má zkušenosti s kolektivní inscenační tvorbou. Je schopen samostatné volby, jak nasměrovat vlastní uměleckou činnost v nových trendech divadla (performance, improvizace, autorské, loutkové a objektové divadlo, street art, nový cirkus, dokumentární, devised či multimediální divadlo…). Cílem studia herectví alternativního a loutkového divadla je vychovávat komplexní umělecké osobnosti s vysokým morálním kreditem, které budou objevovat nové možnosti divadelní tvorby s důrazem na prvek živé komunikace a zároveň budou schopni samostatně autorsky tvořit na špičkové profesionální úrovni.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů povinný předmět hlavní: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je povinné absolvování předmětu Angličtina pro odborné účely a také oborově zaměřené výuky cizího jazyka (ve studijním plánu v kategorii volitelných předmětů – možnost zvolit jazyk) v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Studijní plán obsahuje ve velmi omezeném rozsahu také volitelné předměty. Studenti mají ovšem minimální možnost si volitelné předměty zapsat kvůli vysokému počtu hodin povinných předmětů a nutnosti kolektivní přípravy na hlavní povinné předměty.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

V rámci tříletého studia získá student za absolvování jednotlivých předmětů celkem 180 kreditů ( + - 30 kreditů za semestr, 60 kreditů za rok).

Předměty ukončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – výborně = 1, B - výborně mínus = 1.5, C - velmi dobře = 2, D - velmi dobře minus = 2.5, E – dobře = 3, F – nevyhověl = 4. U ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha studijních programů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí. Principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. Inscenační tvorba).

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, tvůrčí cvičení, dílna. Skladba studijního plánu Herectví alternativního a loutkového divadla vychází z nutnosti promyšlené kombinace teoretických a praktických předmětů, tedy poskytnutí prostoru a času na praktické zkoušení a následnou teoretickou reflexi, respektive zasazení vlastní tvorby do širšího teoreticko-historického kontextu, a zároveň z potřeby kombinace pevně daných kamenů pravidelné výuky s flexibilními bloky společné tvorby ve formě dílen. Vedle metodického postupu v psychosomatických disciplínách, garantujících zvládnutí těla herce jako nástroje mistrovství, je tedy nutné zajistit také rozvoj osobnostní, potažmo umělecký, a to na základě několika intenzívních hereckých bloků, zaměřených vždy na osvojení jednoho konkrétního divadelního jazyka, respektive druhu scénické přítomnosti, příp. na vznik uměleckého výstupu. Tento systém zároveň umožňuje pružně reagovat na aktuální divadelní trendy.

Obecné informace o přijímacím řízení

Úspěšné složení přijímací zkoušky, sestávající ze dvou kol, z nichž první je vyřazovací. Zkouška je složena z různých disciplín psychosomatických (hlas, zpěv, pohyb), vědomostních (písemný test ve 2. kole) a talentových (zadaných předem k domácí přípravě i improvizaci).

Rozhodující je vedle psychosomatických dispozic ke zvolenému oboru schopnost kolektivní kreativity a týmové spolupráce. Dále je zkoumána představivost a fantazie jako hlavní předpoklad pro profesi, zájem o obor i divadelní současnost v její mnohostrannosti a potřeba vyjadřovat se uměleckou tvorbou.

Nejvýznamnějším kritériem pro přijetí je úspěšné absolvování talentové části přijímací zkoušky.

Návaznost na další typy studijních programů

předchozí vzdělání: Konzervatoř, Gymnázium

návaznost: studijní program Alternativní a loutkové divadlo, navazující magisterský stupeň studia

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Státní závěrečná zkouška bakalářská se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:

 tvůrčí výkon

 písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba

 ústní zkouška z Historie a teorie oboru

 ústní zkouška z Historie a teorie alternativního a loutkového divadla

Celková klasifikace SZZ: A - B - C - D - E - F

Celkový výsledek studia: prospěl - neprospěl

Tvůrčí výkon

Herecký výkon v autorském divadelním díle nebo jiná specifická performační aktivita v rámci postdramatických divadelních forem.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Písemná diplomová práce a její ústní obhajoba

Teoretická práce završující studium teorie a historie oboru s přihlédnutím k neinterpretačnímu divadelnímu proudu a intelektuální orientace v myšlenkovém zázemí, z něhož práce vychází.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Státní závěrečná zkouška bakalářská se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:

 tvůrčí výkon

 písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba

 ústní zkouška z Historie a teorie oboru

 ústní zkouška z Historie a teorie alternativního a loutkového divadla

Celková klasifikace SZZ: A - B - C - D - E - F

Celkový výsledek studia: prospěl - neprospěl

Tvůrčí výkon

Režijně - dramaturgický výkon v autorském divadelním díle nebo jiná specifická performační aktivita v rámci postdramatických divadelních forem.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Písemná diplomová bakalářská práce a její ústní obhajoba

Teoretická práce završující studium teorie a historie oboru s přihlédnutím k neinterpretačnímu divadelnímu proudu a intelektuální orientace v myšlenkovém zázemí, z něhož práce vychází.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Historie a teorie oboru - vylosovaná otázka, ústní zkouška

Prokazatelná znalost teoreticko-historického kontextu daného oboru a jeho autorská interpretace.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Okruh otázek:

1. Rituály, obřady, svátky a počátky divadla

Studijní materiály:

KOMÁREK, Stanislav. Příroda a kultura. Kapitola Příběh a mýtus, s. 171-174.

SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. Kapitola Obřad a jeho výrazové prostředky, s. 53-60.

HEJDÁNEK, L. O umění. Kapitola Objev budoucnosti a umění, s. 9-16.

ELIADE, M. Mýty, sny a mystéria. Kapitola Mýty moderního světa.

Inspirační zdroje:

FRAZER, James Georgie. Zlatá ratolest.

CAMPBELL, Joseph. Proměny mýtu v čase.

CAMPBELL, Joseph. Primitivní mytologie.

LEVI-STRAUSS, Claude. Myšlení přírodních národů.

TURNER, Victor Witter. Průběh rituálu.

ELIADE, Mircea. Iniciace, rituály a tajné společnosti.

BROCKETT, O. G. Dějiny divadla.

SCHECHNER, R. The future of ritual.

SCHECHNER, R. Performancia: teórie, praktiky, rituály.

1. Řecká tragédie

Studijní materiály:

Král Oidipús (překlad Petr Borkovec a Matyáš Havrda)

STEHLÍKOVÁ, Eva. Řecké divadlo klasické doby.

Inspirační zdroje:

SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie I. (kapitola Kto režíroval v antike).

BRAUN, K. Divadelní prostor.

PATOČKA, J. Epičnost a dramatičnost, epos a drama. In Divadlo, 17, 1966, č. 10, s. 1- 6.

1. Loď bláznů jako metafora světa (Shakespeare v zrcadle doby)

Studijní materiály:

SHAKESPEARE, W. Král Lear (překlad M. Hilský).

HILSKÝ, M. Král Lear – doslov.

Přednášky:

HILSKÝ, M. Chvála bláznovství, Shakespearovi klauni a šašci

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000002-umeni-vcera-a-dnes/209251000030003-martin-hilsky-chvala5

blaznovstvi-shakespearovi-klauni-a-sasci/

HILSKÝ, M. Shakespeare a zrod anglického divadla (ÚMK 29.4.2015)

https://www.youtube.com/watch?v=gxNhlpVHvYo

Inspirační zdroje:

FOUCAULT, M. Dějiny šílenství.

KOTT, J. Shakespearovské črty.

LUKEŠ, M. Mezi karnevalem a snem: Shakespearovské souvislosti.

1. Zrod barokního divadelního prostoru

Studijní materiály:

BRAUN, K. Divadelní prostor.

JURKOWSKI, H. Proměny ikonosféry.

Dějiny českého divadla I. (Fr. Černý).

Inspirační zdroje:

MIKEŠ, V. Divadlo francouzského baroka.

ČERNÝ, V. Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem i cizím.

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie. I: od neandertálca po Meiningenčanov.

BROCKETT, O. G. Dějiny divadla.

1. Odkaz osvícenství a divadlo jako morální a politická instituce

Studijní materiály:

LESSING, G. E. Hamburská dramaturgie.

SCHILLER, F. Divadlo jakožto mravní instituce.

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie II.: Od Goetheho a Schillera po Reinhardta.

ŠEVČÍK, O. Architektura – historie – umění: Kulturně-civilizační vývoj v Evropě od antiky do počátku 19. století, oddíl - kapitoly Osvícenství – sebedůvěra rozumu a projekt moderní doby, od s. 239.

URZIDIL, J. Goethe v Čechách.

Dějiny českého divadla II. (Fr. Černý).

Inspirační zdroje:

BOERNER, P. Goethe.

GOETHE, J. W. Výbor z díla I-II.

SCHILLER, F. Estetická výchova.

SCHILLER, F. O tragickém umění.

1. Divadelní moderna

Studijní materiály:

HYVNAR, J. Herec v moderním divadle.

HYVNAR, J. Francouzská divadelní reforma.

CRAIG, E. G. Herec a nadloutka.

IBSEN, H. Nora.

ČECHOV, A. P. Višňový sad.

Inspirační zdroje:

STANISLAVSKIJ, K. S. Můj život v umění.

STANISLAVSKIJ, K. S. Moje výchova k herectví.

BROCKETT, O. G. Dějiny divadla, oddíl 14 (s. 516)

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie II.: od Goetheho a Schillera po Reinhardta.

1. Ruská divadelní avantgarda

Studijní materiály:

HYVNAR, J. Herec v moderním divadle. (studie k Stanislavskému, Čechovovi, Vachtangovovi, Mejercholdovi)

TAIROV, A. J. Odpoutané divadlo. (do s. 126)

ČECHOV, M. O herecké technice.

Inspirační zdroje:

ČECHOV, M. Hercova cesta.

BARBA, E., SAVARESE, N. Slovník divadelní antropologie.

PILÁTOVÁ, J. Hnízdo Grotowského.

BARBA, E., SAVARESE, N. Slovník divadelní antropologie.

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III.: od futuristov po Ejzenštejna.

1. Futurismus versus dadaismus

Studijní materiály:

MARINETTI, F. T. Osvobozená slova.

PÖRTNER, P. Experimentální divadlo.

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III. (kapitoly Revolta a experiment a Dada a surrealismus).

Inspirační zdroje:

Modernismus (v knihovničce KALD).

SCHWITTERS, Kurt – odkaz na youtube https://www.youtube.com/watch?v=6X7E2i0KMqM

1. Bauhaus

Studijní materiály:

WHITFORD, Frank. Bauhaus.

Inspirační zdroje:

Dostupné studijní materiály k Bauhausu v knihovně DAMU (obrázkové encyklopedie i studie o divadle)

KLEE, P. Čáry.

KLEE, P. Pedagogický náčrtník.

KANDINSKIJ, W. O duchovnosti v umění.

KANDINSKIJ, W. Bod – linie – plocha: příspěvek k analýze malířských prostředků.

SCHLEMMER, O. Reálná (?) utopie.

1. E. F. Burian

Studijní materiály:

SCHERL, Adolf. E. F. Burian-divadelník. In K dějinám české avantgardy.

ADÁMEK, J. Divadlo poutané hudbou (Z odkazu E. F. Buriana).

BURIAN, E. F. Polydynamika.

Inspirační zdroje:

SRBA, Bořivoj. Poetické divadlo E. F. Buriana.

KLADIVA, Jaroslav: E. F. Burian.

BURIAN, Jan. Nežádoucí návraty E. F. Buriana.

BURIAN, E. F. Pražská dramaturgie.

1. Bertolt Brecht

Studijní materiály:

BRECHT, B. Myšlenky, kapitola Zcizující efekty v čínském herectví, s. 39-49 a kapitola Pouliční scéna, s. 50-60.

BRECHT, B. O divadelnom umení, s. 149-165.

GROSSMAN, J. Doslovy in Divadelní hry.

BRECHT, B. Kavkazský křídový kruh.

BRECHT, B. Vzestup a pád města Mahagonny.

Inspirační zdroje:

GROSSMAN, J. Mezi literaturou a divadlem I.

GROSSMAN, J. Analýzy.

KLÍMA, M. a kol. Jan Grossmann. (Díl 4)

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie III.: od futuristov po Ejzenštejna.

1. Antonin Artaud

Studijní materiály:

KOPECKÝ, J. Divadlo Antonina Artauda: život, dílo, sny.

ARTAUD, A. Divadlo krutosti. In Texty (díl 1) nebo např. In Scénografie, č. 4 (1968), s. 79-83.

ARTAUD, A. Divadlo a mor. In Divadlo, listopad, 1965.

ARTAUD, A. Divadlo a jeho dvojenec.

ARTAUD, A. Texty I-III.

Inspirační zdroje:

KOPECKÝ, J. Antonin Artaud – poslední z prokletých.

HYVNAR, J. Herec v moderním divadle.

SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie. IV.: od Artauda po Brooka.

1. John Cage a jeho kompoziční přístupy v hudbě a performance v kontextu americké avantgardy

Studijní materiály:

CAGE, John. Silence.

ARONSON, Arnold. Americké avantgardní divadlo.

Inspirační zdroje:

CAGE, J. Composition in Retrospect.

DORŮŽKA, Petr (ed.). Hudba na pomezí.

KOFROŇ, Petr. Grafické partitury.

KAHN, Douglas. Noise Water Meat.

ROSS, Alex. Zbývá jen hluk.

TOPOLSKI, Jan (ed.). Nowa muzyka amerykańska.

JIŘIČKA, L. Od radioartu k hudebnímu divadlu.

Teorie a historie alternativního a loutkového divadla - vylosovaná otázka, ústní zkouška

Prokazatelná znalost teoreticko-historického kontextu daného oboru a jeho autorská interpretace.

Klasifikace: A - B - C - D - E - F

Okruh otázek:

A. Loutkové divadlo

1. Tradiční loutkové divadlo v Evropě a základní typy loutek
2. Asijské tradiční loutkové divadlo a základní typy loutek
3. Moderní loutkové divadlo od konce 19. století do 2. světové války
4. Loutkové divadlo 2. poloviny 20. století s ohledem na české specifikum
5. Současné loutkové divadlo

B. Složky divadelního díla (kořeny – vývoj – současnost)

1. Divadlo – společnost – divák

(antika – středověk – Shakespeare – dvorská divadla – lidová divadla – měšťanská divadla – éra ideologií – současnost)

1. Dramaturgie a vztah k textu

(divadlo interpretace – autorské divadlo – postmoderní koláž)

1. Prostor a světlo

(antika – středověk - Shakespeare – kukátkové jeviště – moderna a avantgardy – od 2. světové války do současnosti)

1. Scénografie, kostýmy, masky

(antika – středověk – Shakespeare – kukátkové jeviště – moderna a avantgardy – od 2. světové války do současnosti)

1. Herectví

(Stanislavskij – Brecht – Artaud – Grotowski)

1. Režie

(od divadla hereckých hvězd přes režiséra jako svrchovanou autoritu po režii jakožto funkci)

Další studijní povinnosti

Divadelní festivaly tuzemské i mezinárodní (Zlomvaz Praha, Setkání Brno, Skupova Plzeň, Mateřinka Liberec, Divadlo evropských regionů Hradec Králové, Spectaculo Interesse Ostrava, Stretnutie Nitra Slovensko, Istropolitana Bratislava Slovensko, Charleville-Mézières Francie, Wrocław a Bialystok Polsko, Stuttgart Německo,

Budapest Maďarsko a další), dílny-workshopy - dle aktuální nabídky.

Charakteristika odborné praxe

Informace o spolupráci s praxí vztahující se ke studijnímu programu

Významní zástupci (ředitelé, umělečtí šéfové, dramaturgové) organizací z praxe (divadla, kulturní prostory, festivaly apod.) jsou zváni k hodnocení magisterských tvůrčích projektů, poskytují studentům prakticky směřovanou zpětnou vazbu, spolurozhodují o uvedení projektů v Divadle DISK a rovněž vyhledávají vhodné projekty pro realizaci ve svých institucích – realizováno od 2017, 2 x ročně.

Absolventské inscenační projekty v bakalářských a magisterských programech se uskutečňují kromě Divadla DISK i na dalších profesionálních scénách, zejména v Praze.

V období 2015–2017 šlo o tyto projekty:

ADA – Venuše ve Švehlovce – 2017

Ahoj můj miláčku – Venuše ve Švehlovce – 2017

Improvizační platforma – Studio Ypsilon – 2017

Spánek: Barvy – Studio Paměť – 2017

DIALOG – Grid – 2016

Ostrov, kde rostou housle – Vila Štvanice – 2016

Tiqqun – Studio Alta – 2016

Métaphoto – Meetfactory – 2016

Made in Macau – Divadlo Archa – 2015

GoG – Studio Alta - 2015

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Absolvent získá takové znalosti a dovednosti, aby byl v praxi schopen profesionálního uplatnění v oboru. Během celého studia je důraz kladen na metaforické vyjádření, osobní a osobnostní výpověď s akcentem na interakci jednotlivých komponentů jevištního díla v ryze autorském díle. Jde tedy především o výuku způsobu myšlení a tvorby, která nachází největší uplatnění na poli autorského neinterpretačního divadla (dokumentární, improvizační, imerzivní, site-specific, divadlo se sociálním přesahem, participativní projekty a další). Absolvent je však zároveň dobře obeznámen s postupy současného loutkového, objektového, fyzického, tanečního i klasicky interpretačního divadla a může se plnohodnotně začlenit v souboru tradičního loutkového divadla nebo činoherního divadla. Může působit v rozhlase, v televizi a ve filmu, uplatnit se v uměleckém školství. Absolvent zároveň získá základní povědomí o fungování české divadelní scény z pohledu uměleckého managementu. Měl by tak být schopen svoje tvůrčí vize nejen formulovat, ale také realizovat.