Scénická tvorba a teorie scénické tvorby (P0215D310015)

Cíle studia ve studijním programu

V souladu s posláním vysoké umělecké školy studijní program Scénická tvorba a teorie scénické tvorby představuje (1) doktorský stupeň studia činoherní režie, dramaturgie a herectví studovaných na katedře činoherního divadla DAMU, studia scénografie divadla a filmu na katedře scénografie DAMU a studia příbuzných oborů na AMU a dalších univerzitách; (2) je určen těm absolventům magisterských uměleckých oborů, kteří mají hluboký zájem o praktický i teoretický výzkum scénického umění. Souvisí tak a propojuje se s uměleckou a vědeckou činností Akademie múzických umění i její Divadelní fakulty.

Studium je založeno na samostatném uměleckém a/či teoretickém výzkumu zvoleného problému a jeho cílem je kultivovat a prokázat schopnost samostatné teoretické a umělecké činnosti v oblasti scénické tvorby a jejích jednotlivých disciplín (herectví, režie, dramaturgie, scénografie, apod.), a to takové činnosti, která má povahu samostatného výzkumu využitelného případně v pedagogické práci.

Konkrétním cílem je rozšíření a prohloubení dovedností a znalostí spojených se studiem směřujícím od zkoumání divadla a dalších scénických specializací ke studiu scénování jako fenoménu přesahujícímu jejich hranice. V návaznosti na magisterský stupeň jmenovaných studijních programů se studium zaměřuje na zkoumání vlastního základu i způsobů scénování a projevů scéničnosti a scénovanosti ve věku médií, a to jak specifických scénických způsobů uplatňovaných v umění a příbuzných oblastech, tak i nespecifických scénických projevů v každodenním životě.

Podkladem pro takto pojatý doktorský SP se v uplynulých dvaceti letech prokázal jako velmi nosný koncept scénologie – disciplíny zkoumající scénické aspekty lidského konání se zásadním ohledem na nové možnosti scénování, které otevřel rozvoj techniky a technologií. Koncept související s bouřlivým rozvojem tzv. nových či technických médií umožnil zkoumat například: problematiku vztahu aktérů a diváků a potažmo lidského chování jak v případě divadla a příbuzných scénických druhů, tak i „na scéně života“; dále scénické umění mezi mimováním a dramatem; scénování mezi obrazem a příběhem, performativitou a narativitou, scénou a slovem; prostor scény a specifické i nespecifické scénování ve speciálním i přírodním a kulturním prostoru; scénu a scéničnost v době všeobecné scénovanosti. Studium v tomto DSP chce usilovat o pojmenovávání a zpřesňování hranice mezi uměním a každodenním životem zejména dnes, kdy tyto hranice mají tendenci se neustále pohybovat a měnit.

Vzhledem k zakotvení na Divadelní fakultě AMU tak DSP vycházející ze scénologického pohledu slouží k přípravě studentů a studentek pro aktivity, které na jedné straně bezprostředně souvisejí s jejich uměleckou praxí, na druhé straně ale přesahují hranice divadla coby média: Studium scénování a scéničnosti (a tedy rozvíjení scénologie) se tak stává širším a hlubším základem zkoumání a rozvoje divadla coby umění; v tomto smyslu představuje toto studium nejenom prohloubení, ale i rozšíření profesionální kvalifikace.

Tomu odpovídají i metody a postupy zkoumání, založené jak na vlastní umělecké činnosti, její analýze a interpretaci, tak na studiu historických zdrojů, komparaci uměleckých, kulturních a psychosociálních fenoménů a jejich teoretickém uchopení.

Studium vychází ze zásady, že základní výzkum umělecké tvorby představuje tato umělecká tvorba sama, ovšem umělecká tvorba reflektovaná: na této reflexi se vedle umělců samých podílejí i teoretici. Základní výzkum scénické tvorby umělecké povahy zajišťovaný Ústavem teorie scénické tvorby DAMU, na němž se účastníci doktorského studia podílejí, vychází tedy při součinnosti umělců a teoretiků ze spojení reflexe s vlastní tvorbou, a to do té míry, že i teoreticky zaměření studenti získávají v průběhu svého doktorského studia zkušenosti z vytváření činoherních, operních i jinak zaměřených scénických produktů uměleckého charakteru; to je možné díky tvůrčímu angažmá velké části vyučujících a školitelů či školitelek v divadlech, ale i v dalších institucích provozujících scénická umění.

Výsledkem takto pojatého studia je i schopnost interdisciplinárního přístupu ke sledovaným fenoménům a prohloubení jejich kritické reflexe začleňující se do širší odborné diskuse o jejich významu a poslání. Prohloubení a rozšíření profesionální kvalifikace je doplněno o zkušenosti z oblasti editace vlastních i cizích odborných textů včetně osvojení současných publikačních metod, prohloubení jazykových znalostí, praktickou orientaci v realizaci uměleckovýzkumných a vědeckovýzkumných grantů.

Institucionálně zajišťuje chod studia ÚSTAV TEORIE SCÉNICKÉ TVORBY DAMU, který se orientuje na výzkum scénování a scéničnosti jako širšího základu divadla chápaného nikoli jako kombinace různých umění, ale jako druh scénického umění. Dosud jako vědeckovýzkumné a pedagogické pracoviště zároveň zaštiťoval tento výzkum pro Katedru činoherního divadla DAMU a Katedru scénografie DAMU.

OBOROVÁ RADA DSP Scénická tvorba a teorie scénické tvorby je současně vědeckou radou Ústavu teorie scénické tvorby a jsou v ní zastoupeni pedagogové KĆD – garanti studijních programů. Je zároveň i redakční radou edice Disk, kde (ve velké a malé řadě) se pravidelně publikují výsledky výzkumné činnosti, na nichž se vedle dalších odborníků podílejí také absolventi i studenti doktorského programu. Ústav také dramaturgicky koncipuje a redakčně připravuje edici Studijní texty - tematizované antologie materiálů k jednotlivým zkoumaným fenoménům.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent doktorského studia scénické tvorby je vysoce kvalifikovaný odborník – scénický umělec a/či teoretik, jehož tvůrčí činnost má povahu samostatného zkoumání možností scénické tvorby a jejích různých disciplín i jejich zdrojů souvisejících se scéničností a scénovaností v současném světě, který je zásadně ovlivňovaný scénickou aktivitou médií.

Úroveň jeho umělecké i vědeckovýzkumné činnosti a její výsledky odpovídají získaným zkušenostem a vývoji vědeckého zkoumání dané oblasti u nás i ve světě včetně uveřejněných původních výstupů vlastního výzkumu.

ODBORNÉ ZNALOSTI potřebné pro uměleckovýzkumnou a vědeckovýzkumnou činnost:

Absolvent shromáždil a prokazuje hluboké znalosti ve zvoleném směru výzkumu kontinuálně rozvíjeného v Ústavu teorie scénické tvorby: Herectví jako umění a herectví v životě – Mimus a drama –Scéna a slovo – Scénický prostor jako audiovizuální fenomén – Scéna a scéničnost v době všeobecné scénovanosti.

Disponuje detailním přehledem o zvolené oblasti studia.

Je schopen samostatně navrhnout, řešit a vyhodnotit výzkumný problém.

Získanými znalostmi podporuje vlastní umělecký výzkum při vzniku scénického díla/inscenace v divadle či příbuzných uměleckých médiích, aplikuje je při další výzkumné činnosti a umí je spojit tak, aby mohl navrhnout umělecký a/či vědecký postup/metodu k řešení uměleckých, vědeckých a pedagogických otázek v oblasti scénické tvorby.

ODBORNÉ DOVEDNOSTI:

Absolvent si při uměleckém a/či vědeckém výzkumu zvolených fenoménů osvojil nové dovednosti a metodické přístupy používané při vzniku scénických děl a/či teoretické reflexi tvůrčích výsledků z této oblasti.

Na konkrétní tvůrčí – umělecké a vědecké – činnosti rozvíjí praktické i teoretické analytické, interpretační a komparační metody a prezentuje příslušnou formou její výsledky.

Samostatně vypracovává a pořádá rešerše a na jejich základě je schopen navrhnout výzkumný projekt.

OBECNÉ ZPŮSOBILOSTI:

Je schopen prezentovat výsledky své tvůrčí činnosti, sepsat a obhájit původní vědeckou práci.

Je schopen samostatně navrhnout a experimentálně řešit umělecké, uměleckovýzkumné či vědeckovýzkumné úkoly, včetně založení a řízení týmu, a interdisciplinárně propojovat scénologii s příbuznými obory.

Je schopen posouvat hranice dosavadního uměleckého i vědeckého poznání prostřednictvím originální a nezávislé tvorby.

Zvládá odbornou komunikaci ve dvou cizích jazycích: angličtina, němčina, francouzština italština, španělština, ruština.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Pro poskytnutí kvalifikace jsou doktorand či doktorandka vedeni k intenzivnímu uměleckému a/či teoretickému výzkumu zvoleného problému tak, aby docílili maximální sebekultivace a prokázali schopnost teoretické a umělecké činnosti v oblasti scénické tvorby a jejích jednotlivých disciplín (herectví, režie, dramaturgie, scénografie apod.), a to takové činnosti, která má povahu samostatného výzkumu založeného na individualitě doktoranda/doktorandky a využitelného případně v pedagogické práci.

Předpokládá se samostatná grantová aktivita, účast na konferencích a alespoň krátkodobá zahraniční stáž nebo spolupráce na zahraničním projektu, pokud to charakter doktorského projektu vyžaduje; tedy využívání příležitostí, které umožňují prohlubovat poznání o dané oblasti scénické tvorby, získat nové impulzy a případně iniciovat vzájemnou spolupráci mezi uměleckými, uměleckovýzkumnými a vědeckovýzkumnými institucemi a jejich členy.

DOKTORAND/DOKTORANDKA V PREZENČNÍ FORMĚ STUDIA mohou být pověřeni dílčími úkoly v rámci organizace umělecké a vědecké aktivity Ústavu teorie scénické tvorby a jednotlivých kateder DAMU, zejména katedry činoherního divadla a katedry scénografie (spolupráce na koncepci a redakční přípravě edice Studijní texty, studijních opor i monografií v edici Disk; pedagogická asistence v odpovídajících předmětech: scénická a herecká propedeutika, scénická tvorba atd.) s možným výhledem další interní či externí spolupráce.

TĚŽIŠTĚM KOMBINOVANÉ FORMY STUDIA je důraz na rozvíjení vlastní profesionální umělecké tvorby, reflektované prostřednictvím doktorského studia, a další studijní, výzkumné a umělecké úkoly dle individuálního plánu; další aktivity studujících (včetně grantových aktivit a zahraniční stáže) jsou dobrovolné.

Nároky na úroveň odborné činnosti jsou v obou formách studia shodné jak obsahově, tak kvalitativně.

Studijní povinnosti pro všechny studenty doktorského stupně se řídí rámcovým studijním plánem. Není-li uvedeno jinak, předmět lze absolvovat kdykoliv během studia. To je následně specifikováno individuálním studijním plánem.

NÁVRH RÁMCOVÉHO STUDIJNÍHO PLÁNU – struktura je dána příslušnými výnosy o studiu doktorských programů na AMU.

CHARAKTER VÝUKY: Studium je založeno na samostatném uměleckém a/či teoretickém výzkumu zvoleného problému pod vedením školitele a výsledky výzkumu jsou diskutovány v Doktorském a disertačním semináři; v rámci studia si každý doktorand či doktorandka zapisuje nejméně 3 předměty související se zkoumanou problematikou, a to jak na DAMU, tak ostatních fakultách AMU či dalších vysokých školách (může jít jak o studium spojené s docházkou na příslušné přednášky či semináře, tak o studium podle individuálního plánu formou konzultací).

RÁMCOVÝ NÁVRH STUDIJNÍHO PLÁNU:

NÁZEV PŘEDMĚTU --------------ZPŮSOB ZAKONČENÍ--- – KREDITY

POVINNÉ PŘEDMĚTY / PŘEDMĚTY PROFILUJÍCÍHO ZÁKLADU:

Scénologie 1, 2 –------------------- -------––-ZK –----------------------12, 12

Divadlo a drama v kontextu kultury 1, 2 – ZK –----------------------12, 12

Divadlo a drama v české kultuře1, 2 ––– ZK –----------------------12, 12

Mezi POVINNÉ PŘEDMĚTY patří dále:

Doktorský a disertační seminář 1–3 –---Z –----------------------15, 15, 20

Zkoušky ze dvou cizích jazyků

CJ 1 –------------------------------------------ ZK –----------------------10

CJ 2------------------------------------------ – ZK -------------------------6

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY:

podle zaměření doktoranda/doktorandky 1, 2 –-------ZK –----------------------12, 12

(Příklady podle zaměření individuálního studijního plánu a související se směry probíhajícího výzkumu v Ústavu teorie scénické tvorby DAMU: Česká scénografie a moderní divadlo – Drama a dramaturgie v české kultuře – Drama a dramaturgie v kontextu kultury – Herectví a hraní v české kultuře – Herectví a hraní v kontextu kultury – Hudba a hudebnost v české scénické kultuře – Psychologické předpoklady scénování a jeho recepce – Režie v české scénické kultuře – Režie v kontextu scénické kultury – Scéna a zvuk – Scénický prostor v kontextu kultury – Umění a média – Vizuální studia – Zábavněhudební divadlo v české kultuře – Zábavněhudební divadlo v kontextu scénické kultury.)

Pedagogická praxe ------------------------ ZK -------------------------10

Publikační činnost -------------------------- ZK -------------------------10

Scénologie 3 – ¨------------------------------ZK –------------------------10

Výzkumné a publikační metody - ---------Z –--------------------------6

TVŮRČÍ VÝSTUPY v podobě profesionálních uměleckých výkonů/děl a/či teoretická reflexe zvoleného tématu v podobě případových studií pro disertační práci, odborných článků, rešerší apod. jsou nedílnou součástí studia. Jejich počet se řídí individuálním zaměřením studia.

PŘÍKLAD MOŽNÉHO ROZVRŽENÍ PŘEDMĚTŮ:

1. ročník:

Doktorský a disertační seminář 1

Scénologie 1

Divadlo a drama v kontextu kultury 1

Divadlo a drama v české kultuře 1

Podle možností Zahraniční stáž

Výzkumné a publikační metody / Volitelné předměty dle zaměření doktoranda/doktorandky

1. ročník:

Doktorský a disertační seminář 2

Scénologie 2

Divadlo a drama v kontextu kultury 2

Divadlo a drama v české kultuře 2

Podle možností Zahraniční stáž

Volitelné předměty dle zaměření doktoranda/doktorrandky

1. ročník:

Doktorský a disertační seminář 3

Podle možností Zahraniční stáž

Volitelné předměty dle zaměření doktoranda/doktorandky

Zkoušky ze dvou cizích jazyků absolvuje student nejpozději do konce 3. ročníku studia

Detailní popis jednotlivých předmětů a z nich plynoucích atestací je součástí příslušných předmětových karet.

Pro studium mají doktorandi a doktorandky k dispozici kromě knihovny DAMU a jejich databází i příruční knihovnu Ústavu teorie scénické tvorby, která je více než 20 let průběžně budována z grantů a darů, obsahuje relevantní domácí i zahraniční literaturu a shromažďuje i obrazový a audiovizuální dokumentační materiál.

Dosavadní výsledky uměleckého a umělecko-teoretického výzkumu, na kterém se podíleli studenti/studentky a absolventi/absolventky doktorského studia Scénická tvorba a teorie scénické tvorby, byly z velké části publikovány ve velké a malé řadě edice Disk a v časopise pro studium scénického umění Disk, jehož všechna čísla jsou dostupná v elektronické podobě na webových stránkách Ústavu teorie scénické tvorby (https://edicedisk.amu.cz/; https://edicedisk.amu.cz/disk-casopis-pro-studium-scenicke-tvorby-2/archiv-casopisu-disk-ve-formatu-pdf/).

SEZNAM OBHÁJENÝCH DISERTAČNÍCH PRACÍ od roku 2005, z nichž většina byla publikována v edici Disk:

Radovan Lipus: Scénologie Ostravy (2005)

Kateřina Miholová: Moderní rekonstrukce inscenace Jarry/Grossman/Fára:Král Ubu, Divadlo Na zábradlí 14. 5. 1964 (2005)

Aleš Janák: Úvod do herectví (2006)

Daniel Hrbek: Budování divadla (2006)

Viliam Dočolomanský: Výraz jako prenos l’udskej skúsenosti (Reflexia praktík pri práci na inscenáciách Sonety temné lásky a Sclavi - Emigrantova Píseň (2007)

Eliška Vavříková: Mimesis a poiesis. (Od etnoscénologického výzkumu k hereckému projevu v inscenaci Farmy v jeskyni Sclavi / Emigrantova Píseň) (2008)

Hana Varadzinová: Scéničnost a hudebnost (Hudební základ hereckého projevu v inscenaci Sclavi / Emigrantova píseň souboru Farma v jeskyni (2008)

Maja Jawor: Głos i ruch. Aktorska technika i aktorska twórczość (Refleksja nad doświadczeniem wypływającym z gardzienickich praktyk teatralnych oraz procesu pracy nad spektaklem Sclavi / Emigrantova Píseň teatralnego studia Farma v jeskyni) (2009)

Jiří Šípek: Psychologické souvislosti scénické tvorby (2010)

Zdeněk Bartoš: Divadlo a Iluze (2011)

Alexandr Gregar: Město a (jeho) divadlo (příběh královéhradeckého divadelního pahorku:od Elišky Rejčky k Annie Girardot, k novodobým tradicím městských Dionýsií), (2012)

Lenka Marková Chválová: Od Tylových hereček ke Sklenářové-Malé (Žena v české herecké dramaturgii od Tyla k dramatikům Prozatímního divadla) (2012)

Jiří Šesták: Může se stát regionální divadlo kulturním centrem? Divadlo a kulturní management (2012)

Pavel Bár: Od operety k muzikálu. Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945 (2013)

Petra Honsová: Jiří Hálek a Helena Třebická: K herectví Činoherního klubu a 60. let (2014)

Štěpán Pácl: Slovo v prostoru (Scénické řešení a divácký prožitek dramatu) (2014)

Hasan Zahirovič: Recepce Čapkova díla a osudy jeho her v zemích bývalé Jugoslávie (2015)

Jana Cindlerová: Patero her Karla Čapka: Základní výzkum (2015)

Tereza Hájková: Podmínky k herectví: Srovnání situace v České republice a ve Spojených státech amerických (2016)

Milan Šotek: Komedie podle V. K. Klicpery (disertace hrou) (2017)

Mikoláš Tyc: Hostující režisér v českých divadlech (divadelní praxe optikou pomíjivé spolupráce) 2019

Gabriela Zelená Sittová: Scénologie mluvního projevu dětí a mládeže (2020)

Lenka Pichliková: Michail Čechov z Evropy do Ameriky (2020)

Obecné informace o přijímacím řízení

NÁROKY NA UCHAZEČE: K doktorskému studiu tohoto zaměření se mohou hlásit absolventi magisterského studia dramatického/scénického umění (programů herectví, režie, dramaturgie, scénografie, teorie a kritika, divadelní věda apod.) i dalších uměleckých či uměnovědných či příbuzných programů, a to jak občané ČR tak cizinci, kteří mají odpovídající akademický titul i základní zkušenosti z účasti na vytváření činoherních, operních a příbuzně zaměřených scénických děl a jsou schopni reflexe této činnosti, nebo se věnují teoretickému či historickému studiu scénické produkce s důrazem na proces její geneze a provozování.

Pro uchazeče o doktorské studium vyhlašuje děkan fakulty přijímací řízení, jeho podmínky jsou dány Studijním a zkušebním řádem AMU.

PŘIHLÁŠKA k doktorskému studiu musí kromě základního dotazníku obsahovat:

projekt disertační práce;

seznam základní literatury k předpokládanému tématu;

originál či úředně ověřenou kopii dosaženého vysokoškolského vzdělání;

strukturovaný životopis, přehled vlastní tvůrčí, odborné a publikační činnosti.

Povinnou součástí životopisu je informace, zda student někdy započal (i nedokončené), resp. dokončil doktorské studium na jiné vysoké škole.

PRŮBĚH PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY: Ústní pohovor vedený členy komise s uchazečem na základě předloženého projektu s doplňujícími otázkami.

RÁMCOVÝ OBSAH PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY A KRITÉRIA VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ:

1. Projekt, jeho cíle a obsah (0-50 bodů)
2. Rozvedení projektu před komisí (0-30 bodů)
3. Doplňující otázky (0-20 bodů)

V odborné rozpravě zkoumá komise připravenost projektu – zdůvodnění a cíle – a potřebnost či přínosnost zvoleného tématu vzhledem k cílům studia a nárokům na uchazeče, tedy předpoklady pro rozvíjení samostatné teoretické a umělecké činnosti, která má povahu samostatného výzkumu využitelného případně v pedagogické práci.

Maximální počet dosažitelných bodů je 100, minimální počet bodů nutných pro přijetí je 55.

Studium se uskutečňuje v prezenční nebo v kombinované formě. Uchazeč při podávání přihlášky zvolí formu studia (prezenční nebo kombinovanou). Nejvyšší možný počet přijímaných uchazečů je stanoven bez ohledu na zvolenou formu studia.

Předpokládaný počet studentů v ročníku se řídí podle úrovně uchazečů v přijímacím řízení a zaměření doktorských projektů – orientačně max. 3.

Návaznost na další typy studijních programů

.Program je koncipován jako postgraduální studium. Vzhledem k interdisciplinární povaze studia připadá v úvahu návaznost na široké portfolio uměleckých i teoretických magisterských studijních programů. O přijetí uchazeče však rozhodne odpovídající kvalita prezentace před komisí a relevance výzkumného záměru tak, jak je to specifikováno v podmínkách přijetí ke studiu.

Studující doktorského studijního oboru Scénická tvorba a teorie scénické tvorby, jehož akreditace končí k 31. 12. 2024, mohou dostudovat v nově navrhovaném doktorském studijním programu podle studijního plánu končícího SO: zaměření a struktura povinných předmětů profilujícího základu i obsah a forma SZZ se v nově akreditovaném programu shoduje s končícím oborem.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

Organizace a průběh státní závěrečné zkoušky se řídí Studijním a zkušebním řádem AMU.

STÁTNÍ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA se skládá ze dvou částí: státní doktorské zkoušky a obhajoby disertační práce.

STÁTNÍ DOKTORSKÁ ZKOUŠKA ověřuje znalosti z těchto oblastí: 1) scénologie (scénická tvorba a scéničnost resp. scénovanost v historii a současné mediální kultuře) a 2) dějin a teorie divadla a dramatu v kontextu kultur. Témata zkoušky se vážou k doktorskému výzkumu a jsou komisí stanovena na místě. Uchazeč při zkoušce prokazuje hluboké znalosti a schopnost jejich interpretace v širších souvislostech. Jeho vystoupení je hodnoceno z hlediska schopnosti aktivního přístupu k tématu, úrovně znalostí problematiky, zvolené metody výkladu a způsobu podání.

Úspěšně složená zkouška je podmínkou pro přistoupení k obhajobě disertační práce.

Rozsah disertační práce je dán Studijním a zkušebním řádem: minimálně 120 normostran (216 000 znaků včetně mezer a poznámek pod čarou, bez seznamu literatury, abstraktu a případných příloh). Tvoří-li součást disertační práce absolventské umělecké dílo či absolventský umělecký výkon, minimální rozsah jeho teoretické reflexe je 80 normostran (144 000 znaků včetně mezer a poznámek pod čarou, bez seznamu literatury, abstraktu a případných příloh).

OBHAJOBA DISERTAČNÍ PRÁCE probíhá podle Výnosu děkana Divadelní fakulty AMU č. 1/2017, kterým se upravuje Část čtvrtá Studijního a zkušebního řádu AMU – Studium v doktorských studijních programech, čl. 22. Podkladem pro vlastní obhajobu disertační práce jsou minimálně dva odborné posudky (v případě disertace tvořené absolventským uměleckým dílem či výkonem musí být jejich součástí posudek tohoto díla či výkonu), z nichž jeden musí být vypracován externím hodnotitelem mimo Ústav teorie scénické tvorby DAMU. V obhajobě doktorand na odpovídající odborné úrovni reaguje na vznesené připomínky a podněty oponentů a obhájí oprávněnost svých postojů.

Další studijní povinnosti

Předpokládá se zapojení (i převážně teoreticky zaměřeného) doktoranda/doktoranky do tvorby scénického díla či děl a podíl na specifickém výzkumu rozvíjeném v rámci školy (s možností publikace výsledků v recenzovaných časopisech či tematizovaných monografiích edice Disk), účast na konferencích a zahraničních stážích, pokud to charakter doktorského projektu vyžaduje, jakož i pedagogická asistence v odpovídajících předmětech (scénická a herecká propedeutika, scénická tvorba atd.). Studentům vykonávajícím současně tvůrčí činnost v relevantních profesionálních uměleckých, výzkumných a pedagogických institucích se tato jejich činnost může započítat mezi další studijní povinnosti.

Charakteristika odborné praxe

Tvůrčí činnost v relevantních profesionálních uměleckých, výzkumných a pedagogických institucích, která má charakter samostatného výzkumu a jejíž výsledky rozvíjejí danou oblast či obor.

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Došlo-li k naplnění cílů studia založeného na rozvíjení tvůrčích předpokladů a prohlubování schopností k samostatné umělecké a/či teoretické činnosti, které se uplatňují v oblasti umělecké, vědeckovýzkumné i pedagogické, absolvent doktorského studia je schopen vykonávat v rámci institucionálním i v rámci nezávislých projektů profese založené na nejnáročnějších využívání těchto schopností: ředitel divadla, umělecký šéf souboru, samostatný vědeckovýzkumný pracovník i řešitel vědeckovýzkumného programu, pedagog VŠ i vedoucí VŠ pedagogického pracoviště apod.

Přímá součinnost umělecké a teoretické činnosti umožňuje absolventům v postavení vedoucích osobností předních uměleckých a kulturních institucí ovlivňovat vývoj a podobu českého divadla a scénických umění; tvůrčím způsobem se podílet na jejich formování prostřednictvím vlastní praktické umělecké, teoretické, koncepční, pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti.

Mezi pracoviště, na nichž se ve vedoucích profesích uplatnili dosavadní absolventi doktorského studia oboru Scénická tvorba a teorie scénické tvorby, ze kterého nově akreditovaný doktorský SP vychází, patří např. Národní divadlo Praha a další pražská i mimopražská divadla (Švandovo divadlo, Národní divadlo Brno, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Jihočeské divadlo, Divadlo F.X. Šaldy, Divadlo Petra Bezruče ad.) i nezávislé umělecké skupiny (Farma v jeskyni, Teatr novogo fronta), Český rozhlas, pedagogická a vědeckovýzkumná pracoviště vysokých škol (AMU, JAMU, FF UK, Univerzita Hradec Králové, Slezská univerzita Opava, Ostravská univerzita).

Příklady konkrétního uplatnění v praxi po absolvování SO Scénická tvorba a teorie scénické tvorby v letech 2006–2022:

v případě UMĚLECKÉ PRAXE v institucionální i neinstitucionální oblasti jako vůdčí tvůrčí osobnosti (herec a/či režisér a ředitel divadla, dramaturg a umělecký šéf souboru, zakladatel nezávislého divadla), které spojují uměleckou praxi s teoretickou reflexí; např.

MgA. Daniel Hrbek, Ph.D. – herec, režisér, ředitel Švandova divadla;

MgA. Jiří Šesták, Ph.D. – herec, umělecký šéf, ředitel Jihočeského divadla;

MgA. Milan Šotek, Ph.D. – dramaturg, umělecký šéf činohry ND Brno;

MgA. Viliam Dočolomanský, Ph.D. – zakladatel a umělecký vedoucí studia Farma v jeskyni;

v případě VĚDECKOVÝZKUMNÉ ČINNOSTI jako řešitelé či spoluřešitelé VV projektů, které určují a zkoumají fundamentální otázky vývoje současného scénického umění v kontextu evropské a české kultury; např.:

Mgr. Pavel Bár, Ph.D., Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D., Mgr. Petra Honsová, Ph.D., MgA. Štěpán Pácl, Ph.D., MgA. Milan Šotek, Ph.D.;

v případě PEDAGOGICKÉ ČINNOSTI úspěšně propojují zkušenosti z vlastní tvůrčí praxe a její teoretické reflexe s cílem podpořit a rozvinout metodiku výuky příslušných uměleckých disciplín na katedrách DAMU, HAMU, DiFa JAMU, SU Opava, FF UK, UHK; i v zahraničí, např.:

MgA. Milan Šotek, Ph.D. – dramaturg a umělecký šéf činohry ND Brno, interní pedagog KČD DAMU, VV pracovník Ústavu teorie scénické tvorby DAMU;

MgA. Štěpán Pácl, Ph.D. – kmenový režisér činohry ND Brno, externí pedagog KČD DAMU a DiFa JAMU, VV pracovník Ústavu teorie scénické tvorby DAMU;

Mgr. Pavel Bár, Ph.D. – dramaturg souboru muzikálu DJKT Plzeň, externí pedagog KČD a KTK DAMU, VV pracovník Ústavu teorie scénické tvorby DAMU;

Mgr. Gabriela Zelená Sittová, Ph.D. – lektorka uměleckého přednesu, zakladatelka Ateliéru D, vedoucí KVD DAMU;

Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D. – divadelní historička a teoretička, pedagožka SU Opava;

Doc. Radovan Lipus, Ph.D. – divadelní a TV režisér, pedagog KTK DAMU;

MgA. Eliška Vavříková, Ph.D. – herečka, členka studia Farma v jeskyni, pedagožka KND HAMU

MgA. Lenka Pichlíková Burke, Ph.D. – herečka a herecká pedagožka na Fairfeldské univerzitě, Connecticut a Purchase College při Státní univerzitě v New Yorku