Analýza oper 4

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
103AO4	zkouška	2	2 hodiny PŘEDNÁŠEK týdně (45 minut), 29 až 39 hodin domácí příprava	česky	letní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Cíl výuky:

Letní semestr se zaměřuje na české opery z přelomu 19. a 20. století až po současnost, zásadní pozornost věnuje operám Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů včetně jeho pokusů o rozhlasovou a televizní tvorbu, všímá si činnosti Nového německého divadla, neopomíjí tzv. Terezínské autory (Ullmann, Krása, P. Haas), zachytí ostrčilovskou operní éru v pražském Národním divadle.

Tematické okruhy:

zmanipulovaný konkurz Národního divadla na nejlepší českou operu na přelomu století, rozbor Karel Kovařovic: Psohlavci, J. B. Foerster: Eva, Jessika
Nové německé divadlo v Praze – rozbor A. Zemlinsky: Bylo nebylo (Es war einmal), Karel Weis: Polský žid (Der polnische Jude)
rozbory oper Leoše Janáčka: Její pastorkyňa, Osud, Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová, Výlety pana Broučka, Z mrtvého domu
rozbor oper Bohuslava Martinů: Hlas lesa, Juliette, Hry o Marii, Ariadna, Mirandolina, Řecké pašije, Veselohra na mostě, Ženitba
Ostrčilovská éra v pražském Národním divadle, světově oceňované dílo Jaromíra Weinberger: Švanda dudák (1927), Otakar Jeremiáš: Bratři Karamazovi (1928), O. Ostrčil: Honzovo království (1934)
Dvořákova škola V. Novák: Zvíkovský rarášek, Rudolf Karel: Smrt kmotřička
Terezínští autoři – V. Ulmann: Císař Atlantidy, Hans Krása: Brundibár, Pavel Haas: Šarlatán
český neoklasicismus Iša Krejčí: Pozdvižení v Efesu, Antigona
česká avantgarda E. F. Burian: Bubu z Montparnassu
Epocha po roce 1945 - Luboš Fišer: Lancelot, Věčný Faust; Jiří Pauer: Manželské kontrapunkty, Zuzana Vojířová

Výsledky učení

Znalosti studenta zahrnují základní operní díla evropského hudebního divadla, vývojové zvraty a stylové proměny hudební historie od baroka až po současnost. Vnímá souvislosti historických událostí a jejich vliv na produkci hudebně dramatických děl.

Student zná základní světová a česká operní díla v dějinném kontextu, orientuje se v hudebních stylech, zná dramatické postavy jednotlivých děl, jejich charakter a vzájemné vztahy v proměnách zpěvoherní zápletky, a především jejich psychologický vývoj. Po absolvování přednášek v zimním a letním semestru zná základní český zpěvoherní repertoár.

Předpoklady a další požadavky

nejsou

Literatura

Povinná literatura:

BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1948.

BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Lidové noviny, Praha: 1999, ISBN 978-80-87950-66-1.

BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha: SHN, 1966.

ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudba. Praha: Panton, 1964.

Československý hudební slovník osob a institucí I a II. Praha: SHN, 1965.

HOLEČKOVÁ-DOLANSKÁ, Jelena. Vývoj a literatura zpěvu. Praha: AMU a Státní pedagogické nakladatelství, 1964.

HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera - Průvodce operní tvorbou. Praha: Svoboda, 1999, ISBN 978-80-205-0637-5.

Doporučená literatura:

BATTA, Andras a Sigrid NEEF, ed. Opera: composers, works, performers. H F Ullmann: 2009, ISBN 978-0841603844.

CELETTI, Rodolfo. Historie belcanta. Praha: Paseka, 2000, ISBN 80-7185-284-8.

FISCHER, Ludwig, ed. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Bärenreiter 1994.

GRUN, Bernard. Dejiny operety. Bratislava: OPUS, 1961, ISBN 62-372-81.

KAMINSKI, Piotr. Mille et un Opéras.Paris, Librairie Arthème Fayard 2003, ISBN 978-2213600178.

KOBBÉ, Gustave. Tout l’Opéra dictionnaire de Monteverdi à nos jours, Paris: Robert Laffront 1999, ISBN 2221088808.

KUDĚLKA, Viktor. Perly paní O.-úvod do studia české operety. Praha: Supraphon, 1976.

NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny opery ND I. a II. díl. Praha: Práce, 1949.

ORREY, Leslie a Rodney MILNES. Histoire de l‘ opéra. Paris, Édition Thames, Hudson SARI 1991, ISBN 978-2878110357.

RACEK, Jan. Česká hudba. Praha: SNKLU, 1958.

ROLLAND, Romain. Hudebníci minulosti. Praha: Aventinum, 1929.

SADIE, Stanley, ed. The New Grove Dictionary of Opera. London, Macmillan Reference Limited1992.

SMOLKA, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha: TOGGA, 2001, ISBN 80.902912-0-1.

ŠAFRÁNEK, Miloš. Divadlo B. Martinů. Praha: Supraphon, 1979.

ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, 1983.

TROJAN, Jan. Dějiny opery. Díl II, Romantismus (19. století). 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1981.

TYRREL, John. Česká opera. Brno: Opus musicum, 1992, ISBN 80-900314-1-2.

WARRACK, John Hamilton. Oxfordský slovník opery. Praha: IRIS Knižní klub, 1998. 611 s. ISBN 80-85893-14-2.

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška - může být zadán rozbor opery včetně znalosti scénosledu, orchestrálního obsazení, hlasových oborů, vokálního rozsahu, intonační náročnosti, případného využití koloratury a jiných technických prostředků.

Požaduje se 75% účast na přednáškách

Poznámka