Etika

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Kód	Zakončení	Kredity	Rozsah	Jazyk výuky	Semestr
110ETI	zkouška	2	2 hodiny PŘEDNÁŠEK týdně (45 minut), 32 až 42 hodin domácí příprava	česky	zimní

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Cíl výuky:

Etika, jako integrální součást filozofických disciplín, mapuje vývoj etických pohledů na činy a volní rozhodování člověka. Učí, jakým způsobem se vyrovnávat s běžnými životními situacemi, jaké strategie volit, jaká jsou úskalí jednotlivých zvolených alternativ chování. Na pozadí historického výkladu řeší předmět Etika základní morálně-sociální principy v běžném životě každého člověka.

Tematické okruhy:

základní vymezení pojmu „etika“ - význam a úkoly etiky, základy systému etiky jako filozofického oboru
mravní pravidla a normy (stručný náhled do historie mravních pravidel)
lidský skutek – projev vůle
svoboda vůle a volby
zákon jako dárce mravních norem
přirozený mravní zákon
svědomí
ideál a jeho uskutečňování (- stupnice etických hodnot)
osobnost a její růst
podnikatelská etika a její význam
principy a nástroje podnikatelské etiky
účinné praktiky v rámci etického podnikání

Výsledky učení

Absolvováním tohoto předmětu získá student celkový přehled o vývoji etických norem od minulosti po současnost. Zároveň získá i praktické informace o tom, jak využít principy etických norem a praktiky tzv. podnikatelské etiky pro svou budoucí praxi. Osvojí si etické zásady, které jsou klíčem k úspěšné komunikaci s lidmi, k hladkému průběhu oficiálních jednání a k celkové sociální úspěšnosti produkční činnosti.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

PŘÍKASKÝ, Jiljí Vladimír. Učebnice základů etiky. Vyd. 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 134 s. ISBN 80-7192-505-5.

ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Překlad Karel Šprunk. Praha: Academia, 2001. 292 s. ISBN 80-7192-698-1.

Doporučená literatura:

ARISTOTELÉS a KŘÍŽ, Antonín, ed. Etika Níkomachova. Překlad Antonín Kříž. Praha: Rezek, 2013. 291 s. ISBN 978-80-86207-35-3.

BAUMAN, Zygmunt. Postmoderne Ethik. 1. Aufl. Hamburg: Hamburger Ed., 2009. 380 s. ISBN 978-3-86854-206-6.

BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Vyd. 1. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1998. 177 s. Kassandra. ISBN 80-85917-46-7.

BRENTANO, Franz. O původu mravního poznání: zlo jako předmět básnického zobrazení. Překlad Miroslav Hartl. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 1993. 95 s. ISBN 80-206-0360-3.

BUBER, Martin. Já a Ty. Překlad Jiří Navrátil. Ve Votobii vyd. 1. V Olomouci: Votobia, 1995. 120 s. ISBN 80-7198-042-0.

CICERO, Marcus Tullius. O povinnostech: rozprava o třech knihách věnovaná synu Markovi. Překlad Jaroslav Ludvíkovský. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1970. 193 s. Antická knihovna; sv. 6.

EPIKÚROS a PUBLILIUS SYRUS. Myšlenky. Překlad Jaroslav Ludvíkovský a Zdeněk K. Vysoký. 1. vyd. Epikúros, 2. vyd. Publius Syrus. Praha: Svoboda, 1970. 62 s. Antická knihovna.

FICHTE, Johann Gottlieb. Das System der Sittenlehre nach den Prinzipien der Wissenschaftslehre. Hamburg: F. Meiner, 1963. 33, 367 s. Philosophische Bibliothek; Bd. 257.

FROMM, Erich. Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její podstatu a následky?. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 520 s. Psychologie P; sv. 7. ISBN 80-7106-232-4.

FROMM, Erich. Mít nebo být?. Překlad Vlastislava Žihlová. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 1992. 170 s. ISBN 80-206-0181-3.

FROMM, Erich. Umění být. Překlad Vlastislava Žihlová a Milan Váňa. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 1994. 124 s. ISBN 80-206-0225-9.

JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Překlad Karel Plocek. Vyd. 1. V Brně: Atlantis, 1994. 378 s. ISBN 80-7108-087-X.

KANT, Immanuel. Kritika praktického rozumu. Překlad Jaromír Loužil. Vyd. v tomto překl. 1. Praha: Svoboda, 1996. 306 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0507-5.

Hodnoticí metody a kritéria

Předpokládá se samostatné nastudování povinné literatury a aspoň 60 % návštěva přednášek – kolokvií.

Znalosti studenta jsou průběžně ověřovány a rozšiřovány formou dialogů a interakce během přednášek – kolokvií.

Student vypracuje krátkou samostatnou esej v rozsahu jedné normostrany na jedno z probraných témat podle vlastního výběru. Závěrečná zkouška probíhá formou stručného testu, založeného na výběru správné odpovědi z několika dalších u každé otázky.