Divadlo v historii české kultury 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Zuzana SÍLOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Pavel BÁR, Zuzana SÍLOVÁ, Milan ŠOTEK

Obsah

Předmět představuje inovovanou verzi Prosemináře historie divadla v kontextu české kultury, ověřovaného v AR 2016/2017; zpřesněná verze vychází z učiněných zkušeností. Témata jsou volena z hlediska (naléhavých) potřeb katedry činoherního divadla (a tedy i české činohry a činoherectví jako takových), ale i ukotvují cyklus z hlediska soustavně rozvíjené koncepce. Tato koncepce i konkrétní témata jsou podloženy dlouholetým výzkumem konaným zúčastněnými pedagogy v Ústavu teorie scénické tvorby; zatímní výsledky tohoto výzkumu jsou obsaženy v publikovaných výstupech (viz Doporučená literatura).

Témata letního semestru AR 2018/2019:

• Od F. Zavřela k K. H. Hilarovi a od Hilara na Vinohradech k Hilarovi v Národním.
• Velký herec v moderním divadle: Od Vojana ke Štěpánkovi.
• Od divadla osvobozeného k angažovanému: avantgarda mezi poezií a politikou.
• Karel Čapek a české divadlo.
• Na cestě od revolučních vizí k občanství a od svobodného státu k protektorátu: divadlo a společnost.
• Léta 1945–1948: česká divadelní revoluce, její předpoklady a konce.
• Herecká generace 1945 a její osudy.
• České divadlo a osud Alfréda Radoka.
• Krejčova cesta z Frejkových Vinohrad přes Národní divadlo k Divadlu za branou.
• Velké divadlo v malém prostoru: Divadlo Na zábradlí a Činoherní klub.
• Od Reduty ke studiovým divadlům: od 60. let k normalizaci a současné alternativě.
• Od operety k muzikálu: Divadlo jako zábava, nebo (i) umění.
• Doba médií a české divadlo od listopadu k dnešku.

Výsledky učení

Cílem předmětu je taková obeznámenost posluchačů a posluchaček s úlohou a vývojem divadla v moderní české kultuře, která jim umožní vytvořit si představu o tom, jak učinit potenciální vlastní příběh součástí příběhu českého divadla; jinak řečeno, má – v perspektivě jejich budoucích profesionálních aktivit – pomoci učinit příběh divadla coby součásti české moderní kultury jejich vlastním příběhem.

• Poskytnutí studentům herectví, režie a a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla v kontextu příběhu české kultury.
• Poskytnutí základní orientace v probíraných tendencích, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje české činohry víceméně při probírání každého tématu.
• Představení jednotlivých tendencí české činohry a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.
• Výklady a analýzy konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím české činohry.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšně složená zkouška na základě písemné seminární práce na zadané téma.

Literatura

Literatura k tématům letního semestru:

Hry:

• Dyk, Zmoudření dona Quijota; Šrámek, Měsíc nad řekou; Mahen, Mrtvé moře / Janošík; Langer, Periferie a Jízdní hlídka; Čapek, Bílá nemoc a Matka; Topol, Konec masopustu; další hry podle vlastního uvážení

Monografie a články:

• Císař, J. Přehled dějin českého divadla, Praha 2006 [přísl. kapitoly z 2. vyd. v jednom svazku]
• Fischer, O. „Činohra v pražských divadlech: Prozatímním, Národním, Městském“, in Československá vlastivěda, VIII. sv. (Umění), Praha 1935: 408–432 (Dvacáté století: Prvé desetiletí; Druhé desetiletí, Po roce 1920)
• Dějiny českého divadla díl III., Praha 1977; díl IV., Praha 1983 (vybr. kapitoly)
• Jindřich Vodák k historii českého divadla, Praha 2017
• Tille, V. Divadelní vzpomínky, Praha 2018
• Götz, F. Boj o český divadelní sloh, Praha 1934
• Hyvnar, J. O českém dramatickém herectví 20. století, Praha 2008
• Sílová, Z. Komedianti na české scéně. Od divadla k filmu, Praha 2013: 45–54 (Hübnerová) a 55–64 (Zakopal); 109–174 (kap. věnované Vlastovi Burianovi, V+W a Hugo Haasovi)
• Just, V. Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945-1989) nejen v datech a souvislostech, Praha 2010
• Kraus, K. Divadlo ve službách dramatu, Praha 2001: 197–298 (texty věnované O. Krejčovi)
• Vostrý, J. Zdeněk Štěpánek (Herec a dějiny), Praha 1997: 78–275
• Vostrý, J. / Sílová, Z. České drama a český hrdina, Praha 2017 (vybrané kapitoly)
• Bár, P. Od operety k muzikálu (Zábavněhudební divadlo v Československu po roce1945), Praha 2013
• sb. Sláva a bída herectví, Praha 2013,
• Sílová, Z. (ed.) Generace a kontinuita, Praha 2009
• Sílová, Z. DISK a generace 1945, Praha 2006
• Sílová, Z. Radovan Lukavský, Praha 1999
• Sílová, Z. / Bár, P. Frejkovy Schovávané na schodech, Praha 2014
• Vostrý, J. / Sílová, Z. / Bár, P. Divadelním ředitelem 1945–1950 (Jiří Frejka na Vinohradech), Praha 2016
• Sílová, Z. / Vostrý, J. Městská divadla pražská v éře Oty Ornesta, Praha 2014
• Vostrý, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996, event. Petr Čepek (Talent a osud), Praha 1996 n. 2004
• Paměti: Kohout, E. Divadlo aneb Snář, příp. Scheinpflugová, O. Byla jsem na světě, nebo Pešek, L. Tvář bez masky, či další podle vlastního výběru a/či pedagogova doporučení

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Poznámka

Zvolený pedagogický přístup je umožněn pojetím dějin českého divadla jako zápasu tendencí, jejichž podoba se v kontextu společenského a kulturního vývoje mění, ale které se podle moudrého výroku velkého českého historika umění Maxe Dvořáka nikdy úplně neztrácí: „Vše, co umění stvořilo v historicky přehlédnutelných a mezi sebou souvisejících kulturních periodách, se nikdy neztratilo, nýbrž náleželo imanentně k obsahu celého potomního vývoje, přitom ale vždy znovu dostávalo nový význam. To platí jak o jednotlivých motivech, tak také o všeobecných směrech a řešeních.“ To je ostatně dáno už samou povahou kultury, jejíž je divadlo mnohaúrovňovou součástí. Funguje v ní totiž nejenom jako umění, ale i jako státem podporovaná instituce a v případě převážně zábavného zaměření i jako předmět podnikání; ve své vnitřní struktuře je pak také (a z jistého hlediska hlavně) obrazem i stimulem odpovídajícího společenského i individuálního (sebe)scénování. Z tohoto hlediska představuje svérázné a důležité médium, propojené zejména prostřednictvím herectví s dalšími médii vytvářejícími scénickou kulturu jako zásadně významnou oblast i rovinu fungování současné společnosti.

Další informace

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2022/2023:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2022/2023:

• Týdenní přehled
• Seznam

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (povinný předmět)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět)
• Scénografie (B.A.) (povinný předmět)