Překladatelský seminář 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Seminář uvádí posluchače do problematiky překladu dramatického textu jakožto autonomní tvůrčí činnosti; na jedné straně se snaží posilovat jejich vlastní jazykovou tvořivost a samozřejmě i cit pro potřeby jevištního provedení textu, na straně druhé je vede k úctě vůči předloze a k hledání adekvátních stylových rovin ve vztahu k originálu.

Teoretické aspekty:

1. Teorie překladu a překladatelská praxe.
2. Čeština jako cílový jazyk ve vztahu k jazykům výchozím.
3. Specifičnost divadelního překladu.
4. Slovní jednání a jazyková stylizace.
5. Problematika překladu verše a překládání z odlišných veršových systémů.

Praktická část:

1. Srovnávání existujících českých překladů jedné předlohy (próza, rytmizovaná próza, verš).
2. Práce na vlastních překladech.

Výsledky učení

Cílem semináře je seznámit se základními principy divadelního překladu posluchače oborů režie, dramaturgie, teorie a kritika, jejichž specializací tedy není ani filologie, ani translatologie, nicméně kteří budou ve své budoucí praxi s překladovými texty pracovat. Posluchači se mají seznámit jak s některými aspekty obecné teorie překladu, tak s významnými obdobími a osobnostmi české překladatelské tvorby; nedílnou součástí praktické části semináře je srovnávání existujících překladů a samozřejmě vlastní - společné či individuální - překladatelské pokusy.

Předpoklady a další požadavky

Je nutná minimálně maturitní znalost cizího jazyka (angličtina, němčina, francouzština, ruština).

Literatura

V rámci semináře se pracuje jednak s různými českými překlady stejné předlohy, které jsou mezi sebou porovnávány, a dále s originály divadelních her (v anglickém či francouzském jazyce).

Tyto texty jsou vybírány podle jazykové vybavenosti posluchačů.

Literatura:

• Jiří Levý, Umění překladu, (1963), Ivo Železný, Praha, 1998.
• Jiří Levý, České teorie překladu, (1957), Ivo Železný, Praha, 1996,
• I. Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře,
• II. Sborník zásadních studií o překladu.
• Olga Krijtová, Pozvání k překladatelské praxi (Kapitoly o překládání beletrie), FF-UK, Praha, 1996.
• Zlata Kufnerová, Milena Poláčková (ed.) a kol., Překládání a čeština, H+H, Jinočany, 1994.
• Georges Mounin, Teoretické problémy překladu, Karolinum - nakladatelství UK, Praha, 1992.
• Jan Vilikovský, Překlad jako tvorba, Ivo Železný, Praha, 2002.
• Blahoslav Hečko, Dobrodružství překladu, Ivo Železný, Praha, 2000.
• Milan Hrdlička, Literární překlad a komunikace, Nakladatelství ISV, Praha, 2003.
• Milan Hrala (editor), Kapitoly z dějin českého překladu, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2002.

Hodnoticí metody a kritéria

• Účast na semináři (tolerují se 2 absence během semestru);
• průběžná příprava překladů zadávaných textů;
• dílčí seminární práce: písemné srovnání dvou (či více) překladů stejné cizojazyčné předlohy;
• závěrečná seminární práce: překlad uceleného úryvku ze zvoleného textu.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět)