Dějiny světového a českého divadla 3

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Předmět zprostředkovává jak hlavní etapy vývoje českého i světového divadla, tak proměny divadelního jazyka od počátků po současnost. Cílem je pojmenovat podstatu a proměny divadla a divadelnosti v zrcadle vybraných dramat z různých kulturních etap a okruhů, vnímat divadlo a drama jako zpráva o vztahu člověka k sobě, ke společnosti a ke světu v historických souvislostech, sledovat antropologicky universální i kulturně a sociálně podmíněné funkce divadla v zrcadle dramatu a vnímat esteticky a sociálně specifické prvky a funkce divadla v historických kontextech. Cílem předmětu je také vytvořit společný diskurz, který vychází z nejednotného základu studentů přicházejících s různou vědomostní a zkušenostní základnou.

Předmět je koncipován jako pětisemestrální.

Tematické okruhy:

• Baroko a klasicismus.
• Španělské divadlo zlatého věku (charakteristika epochy, žánry, autoři).
• Klasicismus a jeho reakce na baroko, tři jednoty, klasicistní tragédie: Racine, Corneille.
• Moliérova reforma komedie.
• Osvícenství a romantismus.
• Charakteristika epochy, od Sturm und Drang k výmarskému klasicismu: hnutí a jeho zdroje, vývoj dramatiky Goetha a Schillera.
• Romantismus: charakteristika hnutí, kontext společensko-politických pohybů v Evropě (Německo, Rusko, Francie, Polsko), inscenační konvence, herectví, žánry.

Výsledky učení

Student:

• charakterizuje období historie divadelní kultury, zná hlavní představitele, tvůrce, jejich dílo, na základě studia jejich děl a vlastní četby charakterizuje jejich dílo v kontextu vývoje,
• vyčte z dramatu autorské strategie a tvůrčí postupy a srovnává je,
• pojmenuje přesahy vybraných her a divadelních konvencí do současného divadla, pojmenuje aktuálnost dějin divadla,
• vnímá divadlo a dějiny divadla jako nástroj kultivace myšlení a kritického myšlení (divadlo jako reflexe společenské situace), pojmenuje didaktický rozměr dějin divadla a dramatických textů pro dramatickou výchovu,
• orientuje se v různých způsobech provozování divadla a inscenační praxe, v proměnách funkcí divadla a divadelního autorství,
• studenti si vytváří významovou síť- mapu divadelní kultury,
• formuluje svůj kritický názor a pokládá dotazy.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

• BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Přel. Milan Lukeš a Zdena Benešová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny; Praha: Divadelní ústav, 1999. 948 s. Přel. z: History of the Theatre [1968, 1999]. ISBN 80-7008-096-5 (Divadelní ústav). 80-7106-364-9 (Lidové noviny). (vybrané kapitoly)
• FISCHER-LICHTE, Erika. Dejiny drámy : epochy identity v divadle od antiky po súčasnosť. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2003. 520 s. ISBN 80-88987-47-4 (váz.). (vybrané kapitoly)
• HUGO, Victor. Předmluva ke Cromwellovi. Praha: Akademie múzických umění v Praze, KANT - Karel Kerlický, 2006. ISBN 80-86970-07-8.
• MIKEŠ, Vladimír. Divadlo francouzského baroka. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2001.. ISBN 80-85883-91-0.
• MIKEŠ, Vladimír. Divadlo španělského zlatého věku. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, 2012. ISBN 978-80-7331-258-9.
• Zadané hry v dostupných překladech

Doporučená literatura:

• CARLSON, Marvin A. Dejiny divadelných teórií. 1. vyd. Bratislava: Divadelný ústav, 2006. 447 s. ISBN 80-88987-23-7.
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.
• SCHERHAUFER, Petr. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998. 368 s. ISBN 80-85455-74-9.
• SCHERHAUFER, Peter. Čítanka z dejín divadelnej réžie. II, Od Goetheho a Schillera po Reinhardta. [1. vyd.]. Bratislava: Národné divadelné centrum, 1998. 326 s. ISBN 80-85455-75-7.
• VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1994. 270 s. České divadlo. ISBN 80-7008-046-9.
• CÍSAŘ, Jan. Přehled dějin českého divadla. 2. vyd. V Praze: Akademie múzických umění, 2006. 314 s. ISBN 80-7331-072-4.
• CÍSAŘ, Jan. Vývoj divadelního jazyka. Vyd. 1. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1990. 131 s. ISBN 80-85028-36-0.

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška formou společného kolokvia - výklad ke konkrétnímu tématu, docházka min. 75 % a aktivní účast v diskusích na seminářích.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba, obecná znalost české a světové literatury a dramatické literatury zvlášť, schopnost reflexe, analýzy a interpretace.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské kombinované (povinný předmět s možností opakovaného zapsání)