Základy dramaturgie 1

Předmět není vypsán Nerozvrhuje se

Garant předmětu

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Obsah

Základy dramaturgie jsou zaměřeny na objasnění základních pojmů z oblasti teorie dramatu a divadla, porozumění způsobům, jakými může být koncipováno dramatické a divadelní dílo a co tvoří podstatu jejich účinnosti s důrazem na praktickou dramaturgii, tvorbu dramaturgicko-režijní koncepce a inscenační představy a souběžné objasňování specifik oboru. Předmět zahrnuje kromě analýz textů a inscenací také různá praktická cvičení jak z oblasti práce s textem, tak z oblasti tvůrčího psaní, která studenty mají připravit na navazující předmět Dramatizátorský seminář a Divadelní projekt I a Divadelní projekt II.

Kurz je koncipován jako třísemestrální. Cílem kurzu je vybavit posluchače teoretickými poznatky a umožnit jim získat vlastní praktickou zkušenost v oblasti dramaturgické analýzy, vytváření dramaturgicko-režijní koncepce s inscenační představou a dramaturgických úprav textu.

V případě potřeby může dojít k propojení s předmětem Divadelní projekt I. Míra propojení je dána charakterem látky, typem projektu i složením skupiny a jejími potřebami.

Tematické okruhy:

• Dramaturgie jako funkce divadla.
• Dramaturgie v divadle hraném dětmi (dále DHD) a v dramatické výchově (dále DV).
• Drama a dramatičnost, divadlo a divadelnost. Smysl divadla.
• Specifičnost dramatu, znaky dramatu, vnitřní dramatické kvality, směřování k divadelní transformaci, divadelní prostředky.
• Prvotní vlastní vnímání textu a jeho uchopení.
• Dialog, monolog, dialogičnost, monologičnost, neverbální podoby.
• Vztah drama – literatura, vnitřní dramatické kvality literárního textu (možnosti dramatizace pro DHD).
• Dramatická situace, jevištní situace.
• Dramatický rozpor a konflikt.
• Dramatická postava a jevištní postava.
• Jednání.
• Dramatický konflikt, dramatická situace a dramatická postava v DV a v DHD – specifika.
• Stavba dramatu – uzavřená (tektonická) a otevřená forma, dramatický děj a dramatická fabule, fabulační a nefabulační princip organizace dramatického děje, mimofabulační prvky v dramatu.
• Stavba textu v DHD.
• Dramatický a epický princip.
• Dramaturgický rozbor dramatického textu.
• Dramaturgicko-režijní koncepce a inscenační představa, volba divadelních prostředků.
• Analýza inscenace.
• Praktická dramaturgická práce podpořená inscenační představou.
• Drobná autorská cvičení.

Výsledky učení

Student:

• používá základní odbornou terminologii,
• definuje specifika dramaturgie jako profese i jako funkce divadelního umění,
• poučeně čte dramatický text s ohledem na jeho specifika,
• analyzuje a interpretuje dramatický text a divadelní inscenaci,
• ovládá základy úprav dramatického textu,
• vytváří drobný autorský text,
• vytváří dramaticko-režijní koncepci,
• získané poznatky a zkušenosti tvůrčím způsobem aplikuje na vlastní tvorbu.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Povinná literatura:

• ARISTOTELÉS. Poetika. Přel. Julie Nováková. 5. vyd. Praha: Orbis, 1962. 96 s.
• CARRIÈRE, Jean Claude. Vyprávět příběh. Přeložili Tereza BRDEČKOVÁ a Jiří DĚDEČEK. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 216 s. Přel. z: Scénariste ou le voyage à Bruxelles; Raconter une histoire. ISBN 80-7004-081-5.
• CÍSAŘ, Jan. Základy dramaturgie I: Situace. 2., dopl. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra činoherního divadla, 1999. 142 s. ISBN 80-85883-49-X.
• CÍSAŘ, Jan. Základy dramaturgie. II. Dramatická postava. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra činoherního divadla, 2002. 168 s. ISBN 80-7331-903-9.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. 3. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2012. ISBN 978-80-7460-026-5.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Úvod do praktické dramaturgie. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2009. ISBN 978-80-86928-59-3.
• OSLZLÝ, Petr. Dramaturgie jako filosofické a tvarové hledání a utváření občanského postoje. In Přednáška o divadle a umění. Brno: JAMU Brno, 2007. s. 53-58, 6 s. ISBN 978-80-86928-24-1.
• OSLZLÝ, Petr. Dramaturgie jako konceptuální umělecký výkon na hranici divadla a jiných druhů umění. In Přednáška o divadle a umění. Brno: JAMU Brno, 2007. s. 105-112, 8 s. ISBN 978-80-86928-24-1.
• ULRYCHOVÁ, Irina. Drama a příběh: tvorba scénáře příběhového dramatu v dramatické výchově. 2. vyd. Praha: Akademie múzických umění, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2016 [2007]. 104 s. ISBN 978-80-7331-408-8.
• VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla : sborník studií. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 1994. 270 s. ISBN 80-7008-046-9. (kapitola Drama a divadlo)
• ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění: Teoretická dramaturgie. 2. vyd. Praha: Panorama, 1987. 416 s.
• Tvořivá dramatika, Dětská scéna – texty DHD

Doporučená literatura:

• ARTAUD, Antonin. Divadlo a jeho dvojenec. Přeložili Jan KOPECKÝ a Ladislav ŠERÝ. Praha: Herrmann & synové, 1994. 176 s. Přel. z: Le Théâtre et son double.
• BROOK, Peter. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Přeložil Jan HANČIL. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996. 248 s. Přel. z: The Shifting Point.
• BROOK, Peter. Prázdný prostor. Přeložil Alois BEJBLÍK. Praha: Panorama, 1988. 232 s. Přel. z: The Empty Space.
• CÍSAŘ, Jan. Proměny divadelního jazyka. Praha: Melantrich, 1986. 200 s. Ed. Estetika divadelní a filmové tvorby
• CÍSAŘ, Jan. Vývoj divadelního jazyka. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1990. 134 s. ISBN 80-85028-36-0.
• FINK, Eugen. Hra jako symbol světa. Přeložil Miroslav PETŘÍČEK. Praha: Český spisovatel, 1993. 272 s. Přel. z: Spiel als Weltsymbol. ISBN 80-202-0410-5.
• FISCHER-LICHTE, Erika. Estetika performativity. Přel. Markéta POLOCHOVÁ. Mníšek pod Brdy: NA KONÁRI, 2011. 336 s. Přel. z: Ästetik des Performativen [2004]. ISBN 978-80-904487-2-8.
• FREYTAG, Gustav. Technika dramatu. Přel. Jaroslav Žert. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1944. 184 s. Knihovna divadelního prostoru, sv. 6, řada C, 1944. Přel. z: Technik des Dramas [1873].
• GROTOWSKI, Jerzy. Divadlo a rituál. SaD 9, 1991, s. 52-60. Týž: Performer. SaD 3, 1999, s.101-104. přeložila Jana Pilátová
• JURKOWSKI, Henryk. Magie loutky. Skici z teorie loutkového divadla. Přeložila Jana PILÁTOVÁ. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1997. 288 s. Přel. z: Szkice z teorii teatru lalek. ISBN 80-902482-0-9.
• KASÍKOVÁ, Hana. Příběh je zdí. Tvořivá dramatika, 1996, roč. VII, č. 2, s. 9-13. ISSN 1211-8001.
• KERR, Walter. Jak nepsat hru. Orbis, 1963. 223 s.Edice: Knihovna divadelní tvorby
• KOLANKIEWICZ, Leszek. Samba s Bohy. Překl. a ed. J.Pilátová. Taneční zóna 5 /zima 2001
• KRAUS, Karel. Divadlo ve službách dramatu. Praha: Divadelní ústav, 2001. 640 s. ISBN 80-7008-113-9.
• LÉVY-STRAUSS. Claude. Cesta masek. Přeložil Zdeněk JUSTOŇ. Liberec: Dauphin; Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1996. 200 s. Přel. z: La voie des masques. ISBN 80-86019-22-5
• LUKEŠ, Milan. Umění dramatu. Praha: Melantrich, 1987. 238 s. Ed. Estetika divadelní a filmové tvorby.
• Myšlení o divadle 1, 2, nakl. Herrmann a synové, 1993
• OSLZLÝ, Petr a Vladimír NOVOTNÝ. Odkrývání dramatických situací: Pokus o paleoteatrologii. In Odkrývání dramatických situací: Pokus o paleoteatrologii. Brno: Divadelní fakulta JAMU, 1997. ISBN 80-85429-34-9.
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Přel. Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. s. 496. Přel. z: Dictionnaire du Théâtre [1996]. ISBN 80-7008-157-0.
• PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: Teatrologický slovník. Praha: Libri; Praha: Národní divadlo, 2004. 352 s. ISBN 80-7277-194-9 (Libri); ISBN 80-7258-171-6 (Národní divadlo).
• PILÁTOVÁ, Jana. Hnízdo Grotowského: na prahu divadelní antropologie. Vyd. 1. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. 581 s. Světové divadlo. ISBN 978-80-7008-239-3.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (první část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990130 s. ISBN 80-85040-05-3.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (druhá část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990. 126 s. ISBN 80-85040-07-7.
• PILÁTOVÁ, Jana (ed.). Jerzy Grotowski a Teatr Laboratorium: Texty: (třetí část). Praha: Pražské kulturní středisko, 1990. 134 s. ISBN 80-85040-07-8
• PROCHÁZKA, Miroslav. Znaky dramatu a divadla: Studie k teorii a metateorii dramatu a divadla. Praha: Panorama, 1988. 304 s.
• RICHTER, Luděk. Praktická dramaturgie v kostce. Praha: Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem, 2003. 60 s. ISBN 80-902975-1-X.
• STAIGER, Emil. Základní pojmy poetiky. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1969. 189 s (kapitola Dramatický styl: Napětí)
• STEHLÍKOVÁ Eva. Antické divadlo. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 2005. 384 s. ISBN 80-246-1105-8.
• STYAN, John Louis. Prvky dramatu. Přeložil František VRBA. Praha: Orbis, 1964. 268 s. Přel. z: The elements of drama
• STANZEL, Franz K. Teorie vyprávění. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1988. 321 s. Ars. Literárněvědná řada.

Hodnoticí metody a kritéria

Kredity jsou uděleny na základě aktivity na seminářích, splnění průběžných písemných úkolů a na základě vypracované závěrečné práce.

Během semestru se vyžaduje samostatná četba.

Další informace

Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Dramatická výchova bakalářské kombinované (povinný předmět s možností opakovaného zapsání)