Kapitoly z dějin světového divadla 1

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Eva KYSELOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Eva KYSELOVÁ

Obsah

Seminář je zaměřen na vybrané významné autory a jejich dramata jednotlivých podstatných epoch dějin divadla. Cílem semináře je především na základě četby a výkladu jednotlivých dramatických textů, a to zejména v souvislostech a kulturně-historických kontextech doby a vývojovém stadiu divadla, porozumět jejich dramatické výstavbě ale také ideovým kontextům, ve hrách obsažených.

Témata seminářů:

• Úvodní hodina (program semináře, metodika, zadání písemných prací).
• Řecké drama (vývoj řecké tragédie, Aischylos, Sofoklés).
• Řecké drama (vývoj řecké tragédie, Euripides).
• Řecké drama (vývoj řecké komedie, Aristofanes).
• Římské drama (Seneca, Plautus).
• Středověké drama (morality).
• Italská commedia erudita.
• William Shakespeare (historické hry, komedie).
• William Shakespeare (tragédie, romance).
• Španělské divadlo zlatého věku.
• Rekapitulace semináře (otevřená diskuse s doplňujícími dotazy, ukázky a četba sekundární literatury, audiovizuální prameny).

Studenti povinně přečtou všechny zadané dramatické texty, případně doplňující teoretickou literaturu, aby byli schopni reagovat na okruh zadaných otázek, ale také na podněty pedagoga.

Příklad zadaných otázek na domácí přípravu semináře:

Při čtení her se zaměřte na:

I. Antické tragédie:

1. Kdo je hrdinou/hrdinkou? Jaké je jeho/její postavení ve společnosti, odkud pochází, jakými vlastnostmi je obdařen, nebo disponuje?
2. Jaký je jeho/její postoj k bohům a k polis.
3. Jaké postavy ve hrách vystupují? Bohové a lidé? Jací jsou?
4. Jak fungují vztahy mezi hlavními a epizodickými postavami?
5. Jaké události se ve hrách zobrazují?
6. Dodržují se ve hrách normativní pravidla, jak je v Poetice ustanovil Aristoteles?
7. Forma a prostředky zpracování mytologického námětu.
8. Věštba a předtucha a jejich funkce.
9. Využívají autoři ve hrách principu Deus ex machina?
10. Dialogy a monology postav. Kde převažují monology a kde dialogy?
11. Rozvíjení charakteru, psychologie a motivace konání postav.
12. Ženská hrdinka v antické tragédii a její proměna – Klytaimestra + Elektra, Iokasta, Medeia.
13. Polemika nad mimesis a katarzí.

II. Antické komedie:

1. Jaké postavy ve hrách vystupují? Bohové a lidé? Jací jsou?
2. Jaké události se ve hrách zobrazují?
3. Politický podtext her.
4. Místo a funkce sboru.

Písemné práce:

Témata písemných prací vycházejí z probírané látky, jsou vždy jasně určena a specifikována názvem i rozsahem a v neposlední řadě také termínem odevzdání v elektronické podobě.

Příklady zadání písemných prací:

• Proměna a funkce chóru v antické tragédii (Peršané, Antigona, Hypolitos).
• Středověké syntetické žánry – Hra v loubí, Mastičkář.
• Kdo je Shakespearův hrdina? - pokus o charakteristiku (Hamlet, Coriolanus, Rosalinda).

Výsledky učení

• Student je schopen číst dramatický text v kontextu doby jeho vzniku a daných divadelních konvencí, případně (pokud mu to jazykové možnosti dovolí) i srovnat překlad s originálem.
• Student dokáže reagovat na dotazy, které se týkají konkrétního dramatického textu, uvědomuje si odlišnosti mezi vývojovými etapami dějin divadla na příkladech vybraných dramat.
• Student dokáže uvažovat nad dramatickým textem, verbálně formulovat názor nebo polemiku.
• Student prokáže, že je schopný písemně formulovat názory v daných souvislostech, tj. dle specifikovaného zadání písemné práce, i s ohledem na formální náležitosti odborného textu.

Předpoklady a další požadavky

Nejsou.

Literatura

Dramatické texty:

• AISCHYLOS. Oresteia: tragická trilogie. Překlad Petr Borkovec a Matyáš Havrda. Praha: Národní divadlo v Praze, 2002.
• ANONYM. Everyman: Kdokoli. Divadelní revue 8, 1997, č. 4, s. 79-104.
• ARISTOFANÉS. Jezdci – Žáby: dvě komedie. Praha: Melantrich, 1940.
• ARISTOFANÉS. Lysistrata: Komedie o 4 jednáních. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha: Orbis, 1963.
• CALDERÓN DE LA BARCA, Pedro. Život je sen: Lékař své cti. Praha: Artur, 2008. ISBN 978-80-86216-99-7
• EURIPÍDES. Médeia. Praha: ARTUR, 2010. ISBN 978-80-87128-37-4.
• LA CHESNAYE, Nicolas de. Odsouzení Hostiny: moralita. Divadelní revue 14, 2003, č. 4, s. 76-127.
• MACHIAVELLI, Niccolo. Mandragora. Praha: Artur, 2006. ISBN 80-86216-79-9.
• PLAUTUS. Lišák Pseudolus. Praha: Artur, 2013. ISBN 978-80-7483-012-9
• SOFOKLÉS. Král Oidipús. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha: Artur, 2010. ISBN 978-80-87128-34-3.
• SENECA, Faidra. Praha: Artur, 2011. ISBN 978-80-87-128-58-9.
• SENECA, Tragédie I. Brno: Větrné mlýny, 2017. ISBN 978-80-7443-233-0.
• SHAKESPEARE, William. Richard III. Praha: Evropský literární klub Euromedia Group – Knižní klub, 2004. ISBN 80-86316-60-2.
• SHAKESPEARE, William. Titus Andronicus. Překlad Jiří Josek. Praha: Romeo, 2007. ISBN 80-86573-15-X.
• SHAKESPEARE, William. Macbeth. Praha: Artur, 2017. ISBN 978-80-7483-064-8.
• SHAKESPEARE, William. Jak se vám líbí. Praha: Atlantis, 2007. ISBN 978-80-7108-290-3.
• SHAKESPEARE, William. Bouře. Brno: Atlantis, 2007. ISBN 978-80-7108-288-0.
• VEGA, Lope de. Ovčí pramen: hra o třech dějstvích. Praha: Dilia, 1960.

Povinná literatura:

• ARISTOTELÉS. Poetika. Praha: Gryf, 1993. ISBN 80-85829-01-0.
• BŽOCHOVÁ-WILD, Jana. Úvod do shakespearovského divadla. Bratislava: Divadelný ústav, 1999. ISBN 80-88987-11-3.
• MIKEŠ, Vladimír. Divadlo španělského zlatého věku. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2012. ISBN 978-80-7331-258-9.
• STEHLÍKOVÁ, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 2005. ISBN 80-246-1105-8.
• STEHLÍKOVÁ, Eva. A co když je to divadlo?: několikero zastavení nad středověkým latinským dramatem. Praha: Koniasch Latin Press Institut umění – Divadelní ústav, 1998. ISBN 80-7008-069-8.

Výběr z doporučené literatury:

• BACHTIN, Michail Michajlovič. Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-776-6.
• BEJBLÍK, Alois, ed., LUKEŠ, Milan, ed. a HORNÁT, Jaroslav, ed. Alžbětinské divadlo. Shakespearovi předchůdci. Praha: Odeon, 1978.
• BEJBLÍK, Alois, ed. et al. Alžbětinské divadlo. Shakespearovi současníci. Překlad František Fröhlich. Praha: Odeon, 1980.
• BEJBLÍK, Alois, ed., LUKEŠ, Milan, ed. a HORNÁT, Jaroslav, ed. Alžbětinské divadlo. Drama po Shakespearovi. Praha: Odeon, 1985.
• DIGRIN, Zdeněk. Divadlo učenců a diplomatů. Praha: Divadelní fakulta AMU, Institut umění – Divadelní ústav, 1995. ISBN 80-7008-044-2.
• LE GOFF, Jacques. Kultura středověké Evropy. Překlad Josef Čermák. Praha: Vyšehrad, 2005. ISBN 80-7021-808-8.
• MIKEŠ, Vladimír. Calderón jako čtení textu světa. Divadelní revue 5, 1994, č. 2, s. 3-17.
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2003. ISBN 80-7008-157-0.

Hodnoticí metody a kritéria

• 75% docházka - 30 %,
• příprava na seminář a práce na hodině - 30 %,
• písemná domácí práce na zadané téma - 30 %,
• ústní pohovor (diskuse k průběhu semináře i reflexe písemných prací) - 10 %.

Rozvrh na zimní semestr 2022/2023:

• Týdenní přehled
• Seznam

Rozvrh na letní semestr 2022/2023:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (B.A.) (povinný předmět)