Audiovizuální studia (B0211A310007)

Cíle studia ve studijním programu

Bakalářský studijní program CAS se soustředí na vzdělávání a rozvoj tvůrčích osobností pro uplatnění v oboru umělecké audiovizuální tvorby. Absolventi/ky se v průběhu tří let seznámí se základy práce s pohyblivým obrazem a se zvukem za použití jak tradičních, tak nejnovějších tvůrčích postupů a nástrojů, nevyjímaje základy programování. Cílem bakalářského studia je rozvinout základní kompetence pro práci v terénu i ve studiu, a to na individuální i kolektivní úrovni.

Cíle studia:

• Praktická realizace uměleckých děl v oblasti audiovize: časová média (time-based media) a experimentální audiovizuální tvorba na základě individuálního zaměření a tvůrčích schopností.
• Osvojení teoretických aspektů audiovize, její kritika a reflexe. Samostatný i kolaborativního přístup ke studiu teorie prostřednictvím výzkumu a analýzy časového/mediálního umění v historickém, teoretickém, sociálním a kulturním kontextu.
• Získání odborných, technologických a všeobecných znalostí a dovedností potřebných k tvorbě audiovizuálního umění v navazujícím magisterskému a postgraduálnímu studiu a k uplatnění v kulturním průmyslu, v kulturních a uměleckých institucích apod.

Důraz na praktické zručnosti je propojen se silnou teoretickou bází, jež umožňuje každému absolventovi/ce rozvinout tvůrčí praxi v kontextech současné teorie. Tato báze zahrnuje (mimo jiné) dějiny a teorii umění, filosofickou reflexi nových technologií a současných společenských problémů (např. klimatická krize, politika identit, dekolonizace, vzestup krajní pravice) nebo analýzu vizuálních kultur. Studijní program je zaměřen na základní osvojení mediálních, procesuálních, performativních a interdisciplinárních uměleckých přístupů, rozvíjejících dovednosti a znalosti, spjaté s aktuálními audiovizuálními, digitálními a interaktivními technologiemi. Teoretická a praktická výuka klade důraz na schopnost porozumění a propojování kritických a sociálních stanovisek, stejně jako na seznámení se současnými metodami a koncepty ve vztahu k dějinám a teorii audiovize a současného umění. Studenti mají přístup k nejnovějším médiím a technologiím, jejich tvorba však zároveň probíhá v kontextu více než stoleté historie filmu a videa. Kritický diskurz společenského dopadu technologií a síťového propojení kultury v rámci výuky upřednostňuje experimentální přístupy k audiovizuálnímu umění a přehodnocuje stávající nebo standardní postupy běžné v audiovizuální tvorbě.

Absolventi/ky bakalářského stupně jsou schopni/y rozpoznat a tvůrčím způsobem využívat získané znalosti teoretických, estetických a technických vlastností různých typů médií. Umí je také využít k zamýšlenému formálnímu řešení a uvědomování si širších kontextů své práce, ať už jde o prezentaci v galerijním prostředí, kinosále, na internetu nebo ve veřejném prostoru. Každý/á absolvent/ka rovněž dokáže samostatně a odvážně prezentovat vlastní tvorbu v (mezi)národní konkurenci, je schopen/ná porozumět výzkumné literatuře, jež se k jeho/její praxi vztahuje, a toto porozumění interpretovat slovem i písmem.

Společné předměty s dalšími obory na FAMU a teoretická výuka slouží studentům/kám ke konkrétnějšímu obeznámení se s dějinami filmové tvorby, které vychází z filmové tradice fakulty. Hlubší filmovědné vzdělání si studenti/ky mohou doplnit v povinně volitelných a volitelných předmětech. Absolvent/ka je schopný/á vybrat si téma, jež vyhovuje jeho/její zázemí a zájmům, a zároveň dokáže toto téma kontextualizovat v rámci současné reflexe společenských, kulturních, ekonomických, ekologických a technologických problémů a výzev, a to jednak na půdě současného audiovizuálního umění, jednak ve vztahu k humanitním, společenským a přírodním vědám.

Profil absolventa studijního programu

Absolvent/ka oboru audiovizuální studia ovládá teoretické, technologické i metodologické postupy, které umožňují plánovat a realizovat vytvoření uměleckého díla či projektu v oblast časového a procesuálního umění, experimentální audiovizuální tvorby, pracovat interdisciplinárně a s metodami uměleckého výzkumu. Dokáže svou tvorbu prezentovat v různých institucionálních či mediálních rámcích a pracovat na autorských uměleckých projektech samostatně i ve spolupráci. Orientuje se v současném audiovizuálním umění, které vnímá v historických, teoretických i společenských souvislostech. Umí analyzovat, reflektovat a kriticky hodnotí audiovizuální uměleckou tvorbu, včetně svojí vlastní a používá přitom metodologie a pojmy audiovizuálních teorií a dalších společenských věd.

Vedle vlastní umělecké tvorby umožňuje výuka absolventovi uplatnit se v různých tvůrčích i aplikovaných profesích v neziskové, státní i nestátní sféře, například v profesích souvisejících s produkcí, prezentací a distribucí, stejně jako s interpretací, kritickým hodnocením, uchováním a distribucí kulturního dědictví audiovize v českém i mezinárodním kontextu (kurátor, dramaturg, technický či edukační pracovník/ce v kulturních institucích, jako jsou archivy, festivaly, galerie, umělecké časopisy ad.) Absolvent/ka bakalářského studia se může dále uplatnit v navazujícím magisterském a postgraduálním studiu, v praktických i badatelských oborech jak v rámci FAMU, tak na jiných uměleckých školách v Česku i v zahraničí.

Absolventi/ky již prezentovali své práce v českých a zahraničních galeriích, muzeích a na festivalech (např. Galerie Hlavního města Praha, festival PAF v Olomouci, Filmový festival v Rotterdamu, EMAF v Osnabrucku, Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava nebo Cena Jindřicha Chalupeckého). Absolventi/ky pracují v institucích jako je např. Národní filmový archiv, Český rozhlas, Česká televize a další menších, též nevládních organizací.

Absolvent/ka studijního programu má následující:

Odborné znalosti:

●má přehled o umění časových médií a jejich historických kontextech, experimentální kinematografii, zvukovém umění a nových médiích

●zná dějiny současného a moderního výtvarného umění a orientuje se v teoretických souvislostech jejich témat s vlastní tvůrčí praxí

●orientuje se v současných kulturních teoriích se zaměřením na oblast filmu (audiovize), výtvarného umění a mediální tvorby

●má přehled o současném filosofickém a uměnovědném poznání a jejich společenském dopadu

●je obeznámen s praxí i teorií různých způsobů vystavování a uchovávání umělecké tvorby v oblasti časových médií

Absolvent/ka studijního programu ovládá následující:

Odborné dovednosti

●dokáže vytvořit i analyzovat audiovizuální umělecké dílo

●dokáže formulovat vlastní tvůrčí východiska a reflektovat volbu uměleckých postupů písemnou formou

●dokáže reflektovat spojitosti mezi vlastními uměleckými zájmy a kritickými a materiálními aspekty současného umění v kontextu interdisciplinárního diskurzu audiovize a elektronických médií

Praktické dovednosti

●na pokročilé úrovni ovládá metody a nástroje produkce pohyblivého obrazu a zvuku (natáčení, nahrávání a mix zvuku), umí pracovat s editačními, grafickými a zvukovými programy a technologiemi (střih, tvorba vizuálních efektů, postprodukční úprava, barevné korekce) a navrhováním interaktivních projektů (programování) ve všech stádiích přípravy, realizace a distribuce a herní enginy jakožto nástroje pro expanzi jednokanálového audiovizuálního obsahu. V oblasti zvukové tvorby dokáže konceptualizovat a vytvářet zafixovaná či ovladatelná umělecká zvuková díla a instalace skrze nahrávání vlastních či preexistentních zvuků a jejich montáž do komplexního tvaru

●ovládá nezbytné hardwarové a softwarové postupy a technologie, které jsou k výše uvedenému třeba, v rámci komerčních a open source nástrojů

Teoretické dovednosti

●umí teoreticky i prakticky zhodnotit, zvolit a obhájit (písemně a ústně) použité nástroje a metodické postupy adekvátní pro realizaci konkrétního projektu

●disponuje technickými a teoretickými znalostmi a postupy, potřebnými k osvojení si nových technologií, a dovede posoudit vhodnost nástroje k realizaci vlastních záměrů

●je schopen písemně a ústně prozkoumat, kriticky posoudit a využívat kulturní, historické a teoretické zdroje, a tím porozumět vlastní tvorbě jako intelektuální a akademické disciplíně

●dokáže odborně prezentovat vlastní tvorbu písemnou i mluvenou formou

●je schopen uvážlivě a systematicky sbírat, organizovat, aplikovat, prezentovat a kriticky hodnotit výzkumný materiál a zasadit vlastní i cizí tvorbu do příslušného kontextu

Obecné kompetence

●je schopen ve své tvorbě a uměleckém výzkumu používat původní a inovativní řešení, samostatně iniciuje a realizuje tvůrčí a výzkumné projekty

●je schopen zodpovědně aplikovat tvůrčí, praktické a profesionální dovednosti potřebné k práci v oblasti výtvarného umění či kulturního průmyslu

●ovládá základní pedagogické dovednosti na základě osvojených zkušeností

●zná fungování umělecké instituce a umí se v ní pracovně uplatnit

●je schopen si osvojit a používat nástroje a postupy podle typu samostatného nebo týmového projektu

●je schopen samostatně užít dovednosti potřebné k práci s audiovizuálními záznamovými a postprodukčními nástroji a vytvořit s nimi relevantní mediální dílo

●sleduje nejnovější technologie a dokáže si osvojovat nové nástroje audiovizuální tvorby

●studiem získané praktické i teoretické dovednosti a schopnosti prokazuje na úrovni svého specifického talentu v klauzurních pracích. Při závěrečné státní zkoušce pak v absolventském díle a v teoretické diplomové práci a jejich obhajobě.

Pravidla a podmínky pro tvorbu studijních plánů

Základní rámec pro koncepci studijních programů na AMU vytvářejí jednak Pravidla vnitřního hodnocení AMU, specifikující základní principy akreditačních procesů, stávající praxi dále formálně ukotvuje Akreditační řád AMU: určuje parametry společné pro všechny studijní programy vyučované na AMU a zároveň přenese část odpovědnosti za oborové specifikace (divadlo, hudba, tanec, film/televize) na fakulty.

Studijní plány jsou vytvářeny v souladu se Studijním a zkušebním řádem AMU, který na základě specifik vysokého uměleckého vzdělávání vymezuje v rámci typologie předmětů hlavní povinný předmět: jde o klíčový umělecký (resp. talentový) předmět profilujícího základu, u něhož hodnocení probíhá vždy komisionálně a který neumožňuje opakování atestace. Důležitou roli v systému hodnocení hraje u mnoha oborů tzv. klauzurní zkouška, tj. prezentace uměleckého výstupu před komisí: principem je komplexní hodnocení znalostí a dovedností studenta získaných v několika dílčích předmětech a uplatněných v kolektivně vznikajícím díle (např. u divadelních oborů). Dalším specifikem studijních plánů je povolená flexibilita v rozdělení kreditů (60 ECTS za akademický rok) mezi zimní a letní semestr, vycházející u některých oborů z výraznější studijní a tvůrčí zátěže spojené s dokončováním uměleckých výstupů v letním semestru.

Povinnou součástí všech studijních programů je teoreticko-historický základ oboru, u akademických programů v podobě povinných předmětů profilujícího základu spoluurčujících profil absolventa a tvořících součást státní závěrečné zkoušky.

Součástí každého studijního plánu je dále povinné absolvování oborově zaměřené výuky anglického jazyka, v minimálním rozsahu 6 ECTS za studijní cyklus.

Klasifikace je udělována podle Kreditního systému (ECTS - European Credit Transfer System), který byl zaveden na základě Boloňských dohod z roku 1999 s cílem sjednotit a integrovat vysokoškolský systém v Evropské Unii.

Předměty zakončené zkouškou jsou klasifikovány podle stupnice A – E (F = nevyhověl), u ostatních předmětů je využíváno hodnocení započteno/nezapočteno; kombinace obou atestací není možná.

Standardní délka vyučovací hodiny je 45 minut. Základními organizačními formami výuky jsou přednáška, seminář, cvičení, dílna, přičemž tři poslední formy výuky v různé míře zahrnují i vznik uměleckých výstupů. Výuka probíhá buď na týdenní bázi, nebo formou intenzivních bloků či workshopů.

Ve studijním plánu se automaticky předpokládají prerekvizity v podobě sekvencí předmětů označených postupně rostoucím číslem za názvem předmětu. Tento typ prerekvizit není specificky uváděn v příloze BIII k jednotlivým předmětům. Pokud má předmět nesekvenční prerekvizitu, tak explicitně uvedena v příloze BIII k předmětu je. Ve stejném smyslu neuvádíme korekvizity, ty jsou dány povinným zařazením předmětu do konkrétního ročníku a semestru společně s dalšími předměty. Studijní plán nevyužívá ekvivalencí.

Studijní plán obsahuje skupiny povinně volitelných předmětů:

1. Technologie a praxe audiovize - skupina povinně volitelných předmětů typu A, ze které musí student v průběhu studia získat minimálně 4 ECTS.

Skupina obsahuje tyto předměty: Dokumentární fotografie 1 a 2, Fotografické cvičení 1 a 2, Intermediální tvorba a technologie 1 a 2.

1. Teorie audiovize – skupina povinně volitelných předmětů typu B, doplňujících teoretických předmětů. V této skupině musí student v průběhu studia získat minimálně 6 ECTS.

Skupina obsahuje tyto předměty: Audiovizuální seminář 5 a 6, Dějiny a teorie fotografie 1 a 2, Dějiny dokumentárního filmu 1 a 2, Filmová řeč 1 a 2, Filmová technika a technologie, Postava, Případové studie z historie vizuálních kultur 2, Projekce a dialogy 1 a 2, Přehled dějin české kinematografie 1, Přehled dějin světové kinematografie 2, Realizace estetických kategorií ve filmu, Sound on Screen.

1. Praxe audiovize – skupina povinně volitelných předmětů typu B, doplňujících praktických předmětů V této skupině musí student v průběhu studia získat minimálně 6 ECTS.

Skupina obsahuje tyto předměty: Cvičení z audiovizuální techniky 1-5, Semestrální dílo 3, Creative coding 1 a 2, NARRA – Struktury Otevřené narace v teorii a praxi 1, Kompoziční praxe EA a multimediální hudby 1 a 2, Úvod do programování MAX, Theory and Practice of Sound for Moving Image.

Ze skupin povinně volitelných předmětů musí student získat minimálně 16 ECTS

Student/ka si dále v průběhu celého studia vybírá volitelné teoretické a praktické předměty z nabídky všech studijních programů FAMU/AMU. V této skupině musí student/ka získat minimálně 15 ECTS. Skupina obsahuje např. tyto předměty oboru: Projekce a dialogy 3-6, Dějiny a teorie výtvarného umění a architektury 1-6, Seminář analýzy filmu, Moc obrazu, obraz moci 1-2, Hudba a vizualita: kapitoly z dějin hudby na pozadí vývoje vnímání.

Z celkového počtu 180 ECTS bakalářského studia (6 semestrů, 30 kreditů za semestr) musí student získat: 149 ECTS za povinné předměty, 16 ECTS z povinně volitelných a 15 ECTS z volitelných předmětů.

Specializace: nejsou

Obecné informace o přijímacím řízení

Přijímací řízení oboru Audiovizuální studia je dvoukolové a sestává z vědomostních a talentových zkoušek. Během nich musí uchazeč/ka prokázat schopnost kritického myšlení, základní přehled o oboru a individuální tvůrčí talent. Základním předpokladem přijetí ke studiu je ukončené středoškolské vzdělání a znalost anglického jazyka na úrovni porozumění textu a mluvenému slovu.

Forma, rámcový obsah a kritéria vyhodnocení výsledků přijímacího řízení pro obor Audiovizuální studia jsou nedílnou součástí vyhlášení Podmínek přijetí ke studiu v oborech bakalářského studijního programu FAMU a způsobu ověřování jejich plnění na úřední desce FAMU. Uchazeč se o přijetí ke studiu uchází podáním přihlášky a povinných prací, a to v termínech uvedených na webu FAMU.

Průběh přijímacího řízení:

První kolo:

První kolo probíhá na základě dodaných povinných prací (bez osobní účasti uchazeče/ky). Přijímací komise hodnotí na základě předložených prací schopnost autorského vyjádření, prokázanou míru talentu a osobních předpokladů pro studium oboru.

Komise posuzuje zaslané povinné práce a na základě bodového hodnocení od jednotlivých členů pak komise rozhodne o postupujících do druhého kola.

Pro první kolo uchazeči/ky zasílají:

● Talentové práce z poslední doby (jedno dílo ve formátu video, jedno dílo v libovolném médiu) a portfolio (1-20 bodů)

● Analýzu audiovizuálního díla (1-20 bodů)

● Motivační dopis

● Seznam přečtených publikací a seznam 15 uměleckých děl

● Životopis

● Seznam a popis odevzdávaných prací

● Prohlášení o autorství zaslaných děl

Druhé kolo:

Druhé kolo sestává ze tří částí:

● Písemná reflexe uměleckého díla představeného na místě (1-20 bodů)

● Test znalostí anglického jazyka – překlad do češtiny a resumé odborného anglického textu. Slovník v tištěné podobě je povolen. (1-10 bodů)

● Vstupní pohovor 20–30 min. (1-30 bodů)

V písemné části přijímací komise hodnotí schopnost reflexe předloženého díla, jeho zasazení do kontextu výtvarného umění a kinematografie a formulační schopnosti v písemném projevu.

V ústním pohovoru komise hodnotí schopnost orientace v oblasti výtvarného umění a kinematografie, schopnost kriticky reflektovat vlastní tvorbu a osobní předpoklady pro studium oboru. Členové komise pokládají uchazeči/ce doplňující otázky k předloženým pracem a otázky vztahující se k jeho/jejímu celkovému kulturně-uměleckému přehledu.

Hodnocení přijímacího řízení

Předpokladem úspěchu v přijímacím řízení je splnění všech částí zkoušky v prvním i druhém kole. O pořadí uchazečů rozhoduje především prokázaný talent a vstupní pohovor. Komise v obou kolech posuzuje talentové a znalostní předpoklady uchazeče/ky formou bodového hodnocení se stanovenou minimální hranicí. Uchazeče/ky, kteří splní podmínky přijímacího řízení, navrhne přijímací komise děkanovi/děkance FAMU k přijetí do studia.

Návaznost na další typy studijních programů

Program je určen všem absolventům/kám středoškolského studia, kteří jsou schopni rozumět a vyjadřovat se anglickým jazykem písemně i slovem. Přijímací řízení je na základě talentové zkoušky. Absolvent/ka bakalářského studia se může dále uplatnit v navazujícím magisterském a postgraduálním studiu, v praktických i badatelských oborech jak v rámci FAMU, tak na jiných uměleckých školách v Česku i v zahraničí.

Součásti státní závěrečné zkoušky a jejich obsah

VŠKP se skládá ze dvou částí:

1. Absolventský umělecký výkon
2. Písemná práce

Bakalářská státní závěrečná zkouška se skládá z těchto samostatně klasifikovaných částí:

1. Absolventský umělecký výkon (VŠKP) a jeho ústní obhajoba

a) audiovizuální dílo

1. Písemná bakalářská práce (VŠKP) a její ústní obhajoba
2. Ústní zkouška z Dějin audiovizuální tvorby a z Teorie audiovizuální tvorby
3. Absolventský tvůrčí výkon (VŠKP) a jeho obhajoba

a) audiovizuální dílo - předměty PZ a ZT jejichž obsah se promítá do této části SZZ:

Blok technických cvičení 1-6, Dílna 1-6, 3D pro uměleckou tvorbu 1-2, Game Engine pro uměleckou tvorbu 1-2, Dokumentární fotografie 1-2, Fotografické cvičení 1-2, Intermediální tvorba a technologie 1-2.

Studenti si mohou zvolit mezi dvěma povinně volitelnými předměty typu A, a to buď předměty Dokumentární fotografie 1-2 + Fotografické cvičení 1-2 nebo předmět Intermediální tvorba a technologie 1-2. Volba je založena na osobních tvůrčích preferencích a na médiu, v němž chtějí tvořit. Dokumentární fotografie a Fotografické cvičení jsou určeny studentům se zaměřením na pohyblivý obraz, neboť rozvíjí schopnost studentů vybírat objekty a konstruovat snímky. Naproti tomu předmět Intermediální tvorba a technologie si vybírají studenti, kteří se zaměřují na nová média, cross-media platformy, jež často obsahují prvky interaktivity. Studenti se učí práci/spolupráci ve skupině, což je nezbytné pro tvorbu komplexních novomediálních děl vyžadujících celou paletu nejrůznějších dovedností.

1. Písemná bakalářská práce (VŠKP) a její ústní obhajoba - předměty ZT, jejichž obsah se promítá do této části SZZ: Diplomový seminář Bc, Metodologický seminář pro bakaláře, Seminář audiovizuální analýzy.
2. Ústní zkouška z Dějin audiovizuální tvorby a z Teorie audiovizuální tvorby - předměty PZ a ZT, jejichž obsah se promítá do této části SZZ: Dějiny nových médií 1-2, Dějiny audiovizuálních teorií 1, Přehled dějin světové kinematografie 1 a 3, Přehled dějin české kinematografie 2, Avantgardní a experimentální film 1, Výtvarné umění 1-2, Imaginární světy 1, Myšlení a média 1, Seminář kurátorství a vystavování, Seminář audiovizuální analýzy, Umění pohyblivého obrazu.

Tématické okruhy ústní zkoušky z Dějin audiovizuální tvorby a Teorie audiovizuální tvorby:

Student/ka si losuje 4 otázky – po jedné z každého okruhu A-D.

Student/ka má prokázat schopnost orientovat se, porozumět a popsat historické a současné souvislosti nejvýznamnějších jevů a tendencí epochy technických obrazů (pohyblivých a statických) a jejich medializace.

3 příklady otázek ke každému okruhu:

A. Pohyblivý obraz a dějiny pohyblivého obrazu

1. Vývoj hollywoodského studiového systému od 20. do 80. let 20. století.
2. Jaké byly technické a estetické inovace experimentálních filmařů na konci padesátých let? Zvolte si dva tvůrce a porovnejte jejich tvorbu (např. Brakhage a Whitney).
3. Pohovořte o revoluční důležitosti první všeobecně dostupné videokamery porta-pak a raných videokolektivů na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let.

B. Nová média a teorie médií

1. Umění, technologie a věda: objasněte způsoby, jakými umění reaguje na rozvíjející se technologie a vědecké vynálezy od počátků evropského modernismu, ukažte na příkladu konkrétních děl raných či meziválečných avantgard (kubismus, futurismus, abstrakce, dadaismus, konstruktivismus aj.).
2. Pohyblivý obraz a postdigitální: uveďte estetické strategie v umění pohyblivého obrazu pod vlivem digitalizace.
3. Uveďte dva příklady “operačních obrazů” a příklad uměleckého díla, jež takovéto operační obrazy produkuje nebo komentuje. Popište, co v těchto kontextech znamená reprezentace, remediace, nebo datová vizualizace.

C. Umění - teorie a historie

1. Gender, kamera a obraz: Jak se v umění, pohyblivém obrazu či fotografii projevuje problém tzv. dohlížejícího pohledu (Mulvey, John Berger)? Popište na uměleckých dílech z minimálně dvou odlišných časových období. Jak se tyto práce vztahují k feministickým kontextům a otázkám?
2. Performance a participace: Kriticky porovnejte performanci dle vašeho výběru s happeningy Alana Kaprowa.
3. Jak se projevují konceptuální strategie v konceptuálním umění a jak můžeme tyto strategie najít v dílech současných umělců/umělkyň? Popište a kriticky porovnejte.

D. Filozofie a společnost

1. Vyberte si jednoho autora nebo autorku z teorie médií a popište, jaké jsou ekologické dopady nových médií a jak umění reflektuje vztah ekologie a technologie. Na příkladu díla pracujícího s ekologickou perspektivou jako např. klimatická krize nebo práce s nelidskými aktéry (zvířata aj.) popište, jak a proč je lze číst jako druh politického apelu.
2. Co ve filosofii znamená spekulace, s jakými dalšími pojmy byste tento koncept spojovali? Lze popsat něco jako spekulativní design? Na jakých principech by případně fungoval?
3. Co znamená pojem asambláž (francouzsky agencement)? Jak souvisí s pojmem síť, síťové uspořádání či třeba ANT (Actor Network Theory)? Jak funguje non-human agency? Jak je toto uchopeno v umění? Znáte příklad uměleckého směru, metody či konkrétního umělce, který jej ve svém díle využívá?

U každého okruhu se od studenta očekává:

• schopnost zhodnotit, porovnat či analyzovat obecné charakteristiky daného období, směru či problémů (základní stylistické a tematické tendence, žánry apod.)
• znalost širšího kontextu (ekonomické, sociopolitické a technické vlivy na kulturní produkci dané doby)
• znalost děl významných tvůrců a způsobu jejich práce (styl, témata, hlavní díla)

Pro výborné hodnocení se očekává samostatné uchopení a interpretace dané otázky a schopnost komparace a zhodnocení kontextů, významu a širšího dopadu otázky.

Další studijní povinnosti

Charakteristika odborné praxe

Předpokládaná uplatnitelnost absolventů (typické pracovní pozice)

Vedle vlastní umělecké tvorby umožňuje výuka absolventovi/ce uplatnit se v různých tvůrčích i aplikovaných profesích v neziskové, státní i nestátní sféře, například v profesích souvisejících s produkcí, prezentací a distribucí, stejně jako s interpretací, kritickým hodnocením, uchováním a distribucí kulturního dědictví audiovize v českém i mezinárodním kontextu (kurátor/ka, dramaturg/yně, technický či edukační pracovník/ce v kulturních institucích, jako jsou archivy, festivaly, galerie, umělecké časopisy ad.

Absolventi/tky prezentovali své práce v českých a zahraničních galeriích, muzeích a na festivalech (např. Galerie Hlavního města Praha, festival PAF v Olomouci, Filmový festival v Rotterdamu, EMAF v Osnabrucku, nebo Cena Jindřicha Chalupeckého).