Teorie divadla I. 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Lukáš BRYCHTA

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Jaroslav ETLÍK

Katedra

Předmět zajišťuje Katedra teorie a kritiky

Obsah

Přednáškový a seminární cyklus Teorie divadla je profilovým předmětem bakalářského stupně výuky teorie divadla. Studenti se seznámí s elementárními teatrologickými pojmy užívanými v české divadelní vědě a také s vymezením těchto pojmů v souvislostech obecné teorie umění, estetiky a teorie ostatních uměleckých druhů.

Cíl předmětu:

Studenti se během přednáškového cyklu v letním semestru seznámí se strukturálně-sémiotickými východisky české teorie divadla.

Osnova předmětu:

Obsahová náplň přednášek vychází i v letním semestru především z tradice české strukturálně-sémiotické školy. Přednášky se věnují vzniku české strukturálně-sémiotické školy v šedesátých letech 20. století s důrazem na srovnání peirceovské sémiotiky a saussurovské sémiologie. Studenti jsou seznámení s divadelními komponenty a rozšiřují si dosavadní poznatky o vliv tzv. Druhé divadelní reformy na divadelní teorii.

Tematické okruhy:

1. Peirceovská sémiotika (typy znaků: ikon, index, symbol). Nově formulovaný pojem divadelního jazyka v divadelní teorii jako kombinace výše zmíněných znaků a tzv. symptomů (příznaků). Komplexní synchronní výklad této problematiky.
2. Tzv. sémiotika „prvního dechu“. Navázání na impulzy peirceovské sémiotiky. Divadlo chápané jako systém znaků. V prostředí frankofonních zemí divadelní jazyk definován jako kombinace saussurovské sémiologie (signifiant/signifié) a peirceovského systému. (U. Eco, R. Barthes, T. Kowzan, u nás B. Jičínský)
3. Vliv tzv. Druhé divadelní reformy na divadelní teorii. Myšlení o divadle se rozšiřuje o řadu dalších aspektů. Antropologie, komunitní prvky, studium a prozkoumáním nových možností divadelního jazyka (u nás vznik divadel studiového typu). Hledání nové funkce divadla, improvizace, náhoda (v teoretické reflexi: Brook, Barba a další, v Čechách: Hořínek, Kovalčuk).
4. Základní komponenty divadla. Rozlišení komponentů divadelní tvorby (oblast vytváření divadelního artefaktu) a divadelního aktu (divadelního představení jako živé události, tj. estetického objektu). Zevrubný výklad této problematiky.
5. Vznik české strukturálně-sémiotické školy. Syntéza podnětů Zichovy Estetiky dramatického umění a jejího pojmoslovného aparátu a teoretických východisek československého meziválečného strukturalismu.

Výsledky učení

• Student se orientuje v peirceovské sémiotice a v navazujících konceptech.
• Student rozumí vlivu sémiotiky na divadelní myšlení a strukturálně-sémiotickým východiskům české teorie divadla.
• Student dokáže vysvětlit vliv tzv. Druhé divadelní reformy na divadelní teorii a základní komponenty divadla.

Předpoklady a další požadavky

Prerekvizita: Teorie divadla I. 1.

Úspěšná klasifikace předmětu 207TID2 je podmínkou pro následnou klasifikaci předmětu 207TDK0

Literatura

Povinná literatura:

• BARTHES, Roland. Nulový stupeň rukopisu: Základy sémiologie. Praha: Československý spisovatel, 1967.
• BARBA, Eugenio, SAVARESE, Nicola. Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny: Divadelní ústav, 2000. ISBN 80-7008-109-0; 80-7106-369-X.
• CÍSAŘ, Jan. Proměny divadelního jazyka. Praha: Melantrich, 1986.
• ECO, Umberto. Teorie sémiotiky. Praha: Argo, 2009. ISBN: 978-80-257-0157.
• ETLÍK, Jaroslav. Termíny k dohodnutí. In: Miloslav Klíma a kol. Divadlo a interakce 1/2006. Praha: Pražská scéna ve spolupráci s katedrou alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU, 2006. ISBN 80–86102–51–3, s. 13–26.
• FISCHER-LICHTE, Erika. The Semiotics of Theater. Bloomington: Indiana University Press, 1992. ISBN 0-253-32237-5.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Divadlo jako hra. Brno: Blok, 1970.
• HOŘÍNEK, Zdeněk. Herectví jako hra. Divadlo 21, 1970, č. 2, s. 1–8.
• KYLOUŠEK, Petr. Znak, struktura, vyprávění. Host: Brno, 2002. ISBN 80–7294–016-3.
• OSOLSOBĚ, Ivo. Ostenze, hra, jazyk: sémiotická studie. Brno: Host, 2002. ISBN 80-7294-076-7.
• PALEK, Bohumil. Sémiotika. Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 1997. ISBN 382-69-97.
• PEIRCE, Charles Sanders et al. Sémiotika. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-356-3.
• POKORNÝ, Jaroslav. Složky divadelního výrazu. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1946.
• SLAWINSKÁ, Irena. Divadlo v současném myšlení. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 2002. ISBN 8090248268.
• ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění: teoretická dramaturgie. Praha: Panorama, 1987.

Doporučená literatura (průběžně v celém cyklu Teorie I.-III.):

• BOGATYREV, Petr Grigor'jevič, BENEŠ, Bohuslav, ed. a KOLÁR, Jaroslav, ed. Souvislosti tvorby: cesty k struktuře lidové kultury a divadla. Překlad Jaroslav Kolár. Praha: Odeon, 1971.
• CÍSAŘ, Jan. Člověk v situaci. Praha: ISV nakladatelství, 2000. ISBN 80-85866-67-6.
• ETLÍK Jaroslav. Divadlo jako zakoušení. Divadelní revue 10, 1999, č. 1, s. 3–30.
• HONZL, Jindřich a POKORNÝ, Jaroslav, ed. K novému významu umění: divadelní úvahy a programy 1920-1952. Praha: Orbis, 1956.
• HONZL, Jindřich: Roztočené jeviště: Úvahy o novém divadle. Praha: Odeon, 1925.
• KOTTE, Andreas. Divadelní věda: úvod. Překlad Jana Slouková. Praha: Kant, 2010. ISBN 978-80-7437-019-9.
• MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z estetiky. Ed. Květoslav Chvatík, Felix Vodička. Praha: Odeon, 1966.
• OSOLSOBĚ, Ivo. Mnoho povyku pro sémiotiku: ne zcela úspěšný pokus o encyklopedické heslo sémiotika divadla. Brno: “G”, 1992. ISBN 80-901112-0-3.
• OSOLSOBĚ, Ivo. Principia parodica, totiž, Posbírané papíry převážně o divadle. Ed. Jaroslav Etlík. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. ISBN 978-80-7331-082-0.
• PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Ed. Anne Ubersfeld – Daniela Jobertová. Praha: Divadelní ústav, 2003. ISBN 80-7008-157-0.
• PAVLOVSKÝ, Petr (ed.). Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-194-9.
• VELTRUSKÝ, Jiří. Příspěvky k teorii divadla. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Divadelní ústav, 1994. ISBN 80-7008-046-9.
• VOSTRÝ, Jaroslav. Režie je umění. Praha: NAMU, 2001. ISBN 80-85883-93-7.

Hodnoticí metody a kritéria

• Minimálně 80% účast na přednáškách (40 % klasifikace),
• závěrečná ústní zkouška (60 % klasifikace).

Rozvrh na zimní semestr 2024/2025:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2024/2025:

Rozvrh zatím není připraven

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Teorie a kritika divadelní tvorby (B.A.) (Povinné předměty)