Základy analýzy rozhlasového artefaktu
Předmět není vypsán Nerozvrhuje se
Kód | Zakončení | Kredity | Rozsah | Jazyk výuky | Semestr |
---|---|---|---|---|---|
207ZAA0 | zkouška | 3 | 2 hodiny výuky týdně (45 minut), 54 až 69 hodin domácí příprava | česky | letní |
Garant předmětu
Jméno vyučujícího (jména vyučujících)
Katedra
Předmět zajišťuje Katedra teorie a kritiky
Obsah
Na příkladech konkrétních inscenací budou ukázány možnosti strukturální a sémiologické analýzy, audionaratologie a teorie adaptace. Analyzována budou vybraná důležitá díla literární a dramatické tvorby Československého, resp. Českého rozhlasu, a to s dvojím akcentem: dramaturgickým (myšlenkové a tematické kvality látek) a inscenačním (zvuková realizace díla). Studenti získají bázi znalostí z teorie rozhlasové inscenace, ale také posluchačskou zkušenost s významnými díly rozhlasové tvorby. Zkoumána budou původní díla či adaptace Henrika Ibsena, Augusta Strindberga, Friedricha Dürrenmatta, Karla Čapka či Jana Vedrala.
Výsledky učení
Cílem předmětu je představit základní analytické koncepce rozhlasové teorie.
Předpoklady a další požadavky
Nejsou.
Literatura
BOJDA, Tomáš. Herec a režisér v rozhlase. Kapitoly z tvorby Jiřího Horčičky a Josefa Melče. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020.
CROOK, Tim. Radio Drama: Theory and Practice. New York: Routledge, 1999.
CZECH, Jan. O rozhlasové hře: hledání specifiky české rozhlasové inscenace od roku 1945. Praha: Panorama, 1987.
LOPATKA, Jan. Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy. 1. [díl], Četba. Praha: Čs. rozhlas, 1964.
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Studie z estetiky. Praha: Odeon, 1966.
SCHMEDES, Götz. Medientext Hörspiel: Ansätze einer Hörspielsemiotik am Beispiel der Radioarbeiten von Alfred Behrens. Münster: Waxmann, 2002.
ŠTĚRBOVÁ, Alena. Rozhlasová inscenace: Teoreticky komentované dějiny české rozhlasové produkce. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995.
VEDRAL, Jan a VEDRAL, Jan. Jiří Horčička – rozhlasový režisér. Brno: Větrné mlýny, 2003.
VELTRUSKÝ, Jiří. Drama jako básnické dílo. Brno: Host, 2019.
ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, 1986.
Hodnoticí metody a kritéria
Student odevzdá závěrečnou analýzu vybraného díla v rozsahu 3 ns; v průběhu kurzu se aktivně účasti diskuse a plní průběžně zadané úkoly (četba odborných textů, poslech inscenací); požadovaná účast 75% (max. 3 absence).
Další informace
Pro tento předmět se rozvrh nepřipravuje