Divadlo v historii západní kultury 2

Zobrazit rozvrh

Garant předmětu

Zuzana SÍLOVÁ

Jméno vyučujícího (jména vyučujících)

Jitka GORIAUX, Zuzana SÍLOVÁ, Milan ŠOTEK

Obsah

Cílem předmětu je poskytnout studentům 1. ročníku herectví, režie a dramaturgie KČD obraz základních tendencí divadla západní kultury v kontextu příběhu, ve kterém by měli nalézt i oni/y své místo; to současně předpokládá představení jednotlivých tendencí a jejich zápasů jako otevřeného dění, kde stejně důležitá jako fakta jsou otázky, které z nich vyplývají.

Témata letního semestru:

1. Postava sluhy a vývoj evropské komedie a komediálního herectví od Marivauxe k Beaumarchaisovi a od rokokové stylizovanosti k moderní komedii „ze současnosti“.
2. Počátky ansámblového divadla v 19. století (od výmarského klasicismu k Meiningenským).
3. Od uvádění her k inscenaci: historické předpoklady vzniku moderní režie.
4. Od romantismu k moderně a od národního divadla k bulváru.
5. Od salonní komedie k Ibsenovi a od prezentace problému k uměleckému divadlu.
6. Z veřejného prostoru do pokoje a od prostředí k dramatickému prostoru.
7. Stanislavskij a moderní divadlo.
8. Stanislavskij a Mejerchold.
9. Brecht a moderní divadlo.
10. Od vyobrazení k výrazu.
11. Artaud a jeho dědicové: antropologie a divadlo.
12. Od existencialismu k absurditě: západní divadlo 1945–1968.
13. Divadlo ve věku všeobecné scénovanosti.

Výsledky učení

Výsledkem by měla být základní orientace v probíraných tendencích divadla západní kultury, kdy při výkladech nejde o historiografický postup od jednoho tématu totožného s příslušným historickým obdobím, ale o vhled do „celkového“ vývoje při probírání každého tématu; k této orientaci slouží především studium konkrétních předloh či námětů odpovídajících různým tendencím západní činohry.

Předpoklady a další požadavky

Úspěšně složená zkouška na základě seminární práce.

Literatura

Literatura:

• Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999

Hry:

• Schiller: Úklady a láska; Marie Stuartovna nebo Panna orleánská;
• Marivaux: Dvojí nestálost
• Beaumarchais: Figarova svatba
• Musset: S láskou nejsou žádné žerty, Lorenzaccio
• Hugo: Lucrecia Borgia, Hernani
• Ibsen: Nepřítel lidu, Nora nebo Hedda Gablerová, Peer Gynt
• Strindberg: Slečna Julie
• Čechov: Višňový sad či/a Tři sestry
• Brecht: Matka Kuráž a/či jiná jeho hra (Muž jako muž, Dobrý člověk ze Sečuanu, Kdo říká ano, kdo říká ne)
• Pirandello: Šest postav hledá autora
• Sartre: S vyloučením veřejnosti
• Beckett: Čekání na Godota nebo Konec hry
• Ionesco: Plešatá zpěvačka

Literatura k jednotlivým tématům:

1. Brockett, O. A. Dějiny divadla, Praha 1999 (331–364 (10. Itálie a Francie v osmnáctém století), Články v programu k inscenaci Dvojí nestálosti, režie Roman Polák, Národní divadlo 1994. Články v programu k inscenaci Figarovy svatby, režie Michal Dočekal, Národní divadlo 2012
2. Balvín, J. / Pokorný, J. /Scherl, A. (eds.) Vídeňské lidové divadlo od Stranitzkého k Nestroyovi, Praha 1990: 145–418 (vybrané pasáže z kapitol o Raimundovi a Nestroyovi); Hugo, V. Předmluva ke Cromwellovi, Praha 2006 (s předmluvou D. Jobertové); Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983 (‘Meiningenští’ z kap. „Herecké mládí“); Vostrý, J. / Sílová, Z. Je dnes ještě možné herecké umění? Praha 2009: 49–70 („Jak hrát ‘velkého’ Schillera“)
3. Hyvnar, J. Divadlo, in Perkner, S. / Hyvnar, J. Řeč dramatu. I. Divadlo a rozhlas, Praha 1987: 80–102 (Od osvícenství k realismu [Divadlo 18. a 19. století]; Vostrý, J. Od výjevu k obrazu jednání (Dva předchůdci ze 16. století), in (týž) Režie je umění, Praha 2009, resp. 2001: 9–36, resp. 9–37; Vostrý, J. O hercích a herectví (2. vyd.), Praha 2014: 122–135, 148–154, 266–267 [O Diderotově Hereckém paradoxu]
4. Brockett, Oscar G.: Dějiny divadla, Praha 1999: 401–464 (12. Divadlo a drama v Evropě a ve Spojených státech v první polovině devatenáctého století); 465–515 (13. Divadlo a drama v Evropě a ve Spojených státech v druhé polovině devatenáctého století); Hugo, V. Předmluva ke Cromwellovi, Praha 2006 (včetně úvodní studie D. Jobertové); Hyvnar, Jan: Virtuosové. K evropskému herectví 19. a počátku 20. století, Praha 2011: před. 9–39 (Les Monstres sacrés); 64–100 (Dvě herecké virtuosky z období fin de siècle); Kraus, Karel: Doslov k překladu hry S láskou nejsou žádné žerty, Praha 1956: 115–144
5. Ibsen, H. Hry I a II, Praha: Divadelní ústav 2006 (+ poznámky překladatelů a editorů včetně studie Vigdis Ystadové); program k inscenaci Divoké kachny v ND 1993; Mertinová, P. „Ibsen na českých jevištích 1870–1918“, in Disk 4–červen 2003: 103–119
6. Pörtner, P. Experimentální divadlo, Praha 1965: 10–16 (Appia), 17–23 (Craig), 84–85 a 86–89 (jejich texty); Vostrý, J. Činoherní klub 1965–1972 (Dramaturgie v praxi), Praha 1996: 184–189 („Herecký přístup k roli a struktura hry“); Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 138–152 („Slečna Julie /1888/: Scéna a scénografie“) a 176–191 („Tři sestry /1901/: Drama jako scénický projekt“)
7. Stanislavskij, K. S. Můj život v umění, Praha 1983; Lukavský, R. Stanislavského metoda herecké práce, Praha 1978; Grotowski, J. „Odpověď Stanislavskému“, in Pilátová, J. (ed.) Texty (teatr-laboratorium), třetí část: 158–177; Honzl, J. „Herecká postava“, in (týž) K novému významu umění, Praha 1956: 239–245 a v dalších výborech; Hyvnar, J. O českém dramatickém herectví 20. století, Praha 2008: 143–163, Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011; Vostrý, J. „Přiznání ke Stanislavskému“, in (týž) Činoherní klub 1965–1972, Praha 1996: 173–180
8. Mejerchold, V. E. Rekonštrukcia divadla, Bratislava 1978; Honzl, J. Divadelní a literární podobizny, Praha 1959: 50–58 („Vsevolod Mejerchold a revoluční Okťjabr divadla“ 1928) a 59–75 („Největší sovětský i světový divadelní revolucionář“ 1937); Hyvnar, J. Herec v moderním divadle, Praha 2011: 146–168 („Mejerchold a biomechanika“); Vostrý, J. Stanislavského objev herecké kreativity a jeho sociokulturní souvislosti, Praha 2018: 142–182 (5. Stanislavskij a Mejerchold: Modernita a tvořivost); Vostrý, J. Režie je umění, Praha 2001 n. 2009: 189–194 a 195–200 n. 184–189 a 190–195 (z Ejzenštejnových lekcí divadelní režie: „Odvratný pohyb: Dramatičnost a divadelnost“ a „Biomechanika a možnosti tělesného výrazu“)
9. Brecht, B. Myšlenky, Praha 1958: především 39–60 („Zcizující efekty v čínském hereckém umění“, „Pouliční scéna“)` Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 169–182 (Brechtovo zpochybnění samozřejmostí); Piscator, E. Politické divadlo, Praha 1971; Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2. rozš. vyd.): 184–192 (brechtovské herectví); Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [příslušné pasáže z kap. 15 a 16]
10. Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [pasáže z kap. 15 a 16]; Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 79–97 [Appia a Craig], 118–130 [Decroux a Lecoq], 133–137 [Expresionistické herectví], 169–182 [Brecht] a 205–214 [Artaud]; Styan, J. L. Černá komedie, Praha 1967: 123–167 (Část III: Směrem k tragickému zvratu); Völker, K. / Grimm, R. / Esslin, M. / Harder, H.-B. Smysl nebo nesmysl? (Groteskno v moderním dramatu), Praha 1966; Vostrý, J. Scénologie dramatu, Praha 2010: 196–214 (Šest postav hledá autora) a 215–232 (Krejcarová opera); Vostrý, J. O hercích a herectví, Praha 2014 (2. rozš. vyd.): 184–192 [brechtovské herectví]
11. Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 205–256 [kap. V. Antropologové divadla]; Artaud, A. Divadlo a jeho dvojenec, Praha 1994; Aronson, A. Americké avantgardní divadlo, Praha 2011; Barba, E. Slovník divadelní antropologie, Praha 2000 [vybrané pasáže]; Pilátová, J. Jerzy Grotowski a Teatr laboratorium - texty I.-III. Praha 1990; Brockett, O. G. Dějiny divadla, Praha 1999 [příslušné pasáže z kap. 15 a 16], Pilátová, J. Hnízdo Grotowského, na prahu divadelní antropologie, Praha 2009
12. Hyvnar, J. Francouzská divadelní moderna, Praha 1996; Hyvnar, J. Herec v moderním divadle (K divadelním reformám 20. století), Praha 2011: 118–130 [kap. III., podkap. o E. Decrouxovi a J. Lecoquovi]; Hořínek, Z. Divadlo mezi modernou a postmodernou, Praha 1998; Kotte, A. Divadelní věda. Úvod, Praha 2010: 73–76 (Postdramatické divadlo); Lehmann, H.-T. Postdramatické divadlo, Bratislava 2007; Gajdoš, J. Postmoderné podoby divadla, Brno 2001; Císař, J. „Od modernosti k modernosti po modernosti“, in Sílová, Z. (ed.) Generace a kontinuita (K českému scénickému umění 20. století), Praha 2009: 143–174; Vostrý, J. Od modernismu k postmoderně: expresionismus, Disk 1 (červen 2002): 6–19
13. Hostinský, O. „O klasifikaci uměn“, in (týž) O umění, Praha 1956: 190–209; Gajdoš, J. Od inscenace k instalaci a od herectví k performanci, Praha 2010 (pasáže podle vlastního výběru); Vojtěchovský, M. / Vostrý, J., Obraz a příběh (Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění), Praha 2008:257–264 (z doslovu „Divadlo neboli kouzlo proměny“); Vostrý, J., Scénování v době všeobecné scénovanosti (Úvod do scénologie), Praha 2012: 104–108 (o performanci z kap. Herectví a hra) a 261–274 (o herectví a performativitě ze studie „Od teatristiky ke scénologii“); Zich, O., Estetika dramatického umění (Teoretická drama-turgie) [1931], Praha 1986: 13–25 (Povaha dramatického díla) a 106–111 (z podkap. Herecká postava)

Hodnoticí metody a kritéria

Ústní zkouška na základě předložené písemné seminární práce na zadané téma.

Poznámka

Předmět vycházející z potřeb posluchačů a posluchaček s hlavním zájmem o činohru může sloužit i dalším katedrám, např. katedře scénografie, pokud o něj projeví zájem – možná právě proto, že zásadní úhel pohledu – i v tradici někdejších tak úspěšných přednášek prof. F. Götze – není teatrologický, ale dramaturgický.

Další informace

Předmět je součástí nabídky volitelných předmětů fakulty

Rozvrh na zimní semestr 2022/2023:

Rozvrh zatím není připraven

Rozvrh na letní semestr 2022/2023:

• Týdenní přehled
• Seznam

Předmět je součástí následujících studijních plánů

• Herectví činoherního divadla (M.A.) (povinný předmět)
• Režie a dramaturgie činoherního divadla (B.A.) (povinný předmět)
• Scénografie (B.A.) (povinný předmět)